Poté co roku 1782 císař Josef II. zrušil doksanský klášter
sester premonstrátek, bylo krásné klášterní stavení přeměněno na vojenskou
nemocnici pro posádku pevnosti Terezína, která se tehdy ještě stavěla. Od roku
1785 pak sloužil klášter jako kasárna. Vojenská surovost a bezohlednost se záhy
začala projevovat na výbavě kláštera. Poškození neušly ani řezby a obrazy v kostele. V prostorách
klášterních se vařilo, nábytkem a jiným vybavením se rozdělával oheň, dřevěné a kamenné okrasy
se surovým způsobem srážely ze zdí a rozbíjely.
Po tomto osm let trvajícím bezútěšném období převzala panství roku 1790 v nájem
kněžna Terezie Poniatowská, rozená Kinská. Tento pouze do roku 1798 trvající
pronájem měl na panství doksanské vliv přímo blahodárný. Kněžna Terezie byla úředníky i poddanými velmi oblíbená pro
svou milou a laskavou povahu. Byla vdovou po bratru polského krále Stanislava
Augusta, knížeti Ondřeji Poniatowském, který zemřel 3.března 1773 jako rakouský
generální zbrojmistr. Pocházela ze starobylého českého rodu. Jejím otcem byl
český šlechtic Leopold Ferdinad, hrabě Kinský z Vchynic a Tetova(Chlumec nad
Cidlinou).
Kníže Poniatowski se s Terezií setkal při pobytu mezi českými
šlechtici a okamžitě se do ní zamiloval. Ona jeho lásku opětovala. Ačkoliv
pocházela z dobré rodiny a byla v přízni císařovny Marie Terezie, nebyla příliš
bohatá, což byl důvod proč rodina Poniatowských dlouho sňatku nepřála. Nakonec
Ondřejovi bratři věnovali páru roční důchod dva tisíce dukátů a Stanislav,
budoucí král Polska, jim daroval diamanty přivezené z Ruska. Svatba se konala
roku 1760 a manželé měli dvě děti. Dceru Viktorii a syna Josefa, budoucího
polského národního hrdinu.
Poté co ve svých 33 letech ovdověla, uchýlila se ke svému
bratrovi do Chroustovic. K jejímu pobytu v Chroustovicích se váže legenda o vztahu s královehradeckým biskupem Janem Leopoldem z Haye. O tom že šlo o vztah hluboký svědčí mohutný kámen u potoka Žejbro u Chacholic na nějž nechal Jan Leopold vytesat nápis v němčině jehož překlad zní: " Zde toto odlehlé místo spanilá kněžna Poniatovská dne 28. srpna 1781 svou přítomností obšťastnila. Kolem byl háj klidný jako její duše, nebe dobrotivé jako její srdce, chrám dobročinnosti. Od tohoto dne budiž zde toto odlehlé místo mě i člověčenstvu stále posvátné. Biskup Jan Leopold z Haye.”
Jak již řečeno. roku 1790 si kněžna Poniatowská od náboženského fondu pronajala doksanské
panství, kde žila společně se svou dcerou. Její syn kníže Josef AntonínPoniatowský, narozený ve Varšavě roku 1762, byl miláčkem svého strýce, krále
Stanislava Augusta a nejvíce pobýval u polského dvora. Do Doksan však často
jezdil navštívit svou matku a krásnou "jednookou" sestru. V Doksanech
se bavíval běháním o závod a přeskakováním všelijakých překážek v cestě.
Věnoval se aktivně vojenské kariéře a jako jediný cizinec se stal maršálem
francouzské Napoleónovy armády. Padl po statečném boji v bitvě u Lipska dne 19.
října 1813. Jeho osobě se budeme věnovat později.
Za své obydlí si kněžna Terezie v Doksanech zvolila v té
době ještě krásnou budovu prelatury(tj. obydlí probošta), kterou přebudovala na
panské sídlo. Později si ve východní části obce nechala vybudovat malý zámeček,
jemuž dala jméno Terespol. Ten později po vybudování školy sloužil jako obydlí
učitelského sboru.
V Doksanech a Brňanech pořádala "slavně
vystrojené" bály. Jejím častým společníkem byl generál Lascy a několik
znamenitých polských magnátů. Trpívala "rakovitými" bolestmi stehna,
což ji nutilo k pěší chůzi a ke stání. Sedět mohla na zvlášť k tomu upraveném
křesle.
Terespol se nachází v části obce dříve zvané Solopisky. Dnes už by ho asi kněžna Poniatowská nepoznala... |
Když pak roku 1798 koupil panství doksanské plukovník baron
Jakub Wimmer, všichni odchodu kněžny Poniatowské litovali. Ta pak střídavě
pobývala ve svém záměčku Terespol a v Praze. Zemřela v Doksanech 26.září 1806.
Byla pochována na Olšanském hřbitově v Praze.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdroj:
František Beneš - Časopis Musea království Českého pro dějepis hlavně český - 1863
František Beneš - Časopis Musea království Českého pro dějepis hlavně český - 1863
Wikipedia
Hrob kněžny Poniatowské v Praze na Olšanech |
Památný kámen v Chroustovicích |