Projdeme-li hlavní branou doksanského kláštera - zámku, ocitneme se na rozlehlém prvním nádvoří, kde nás na první pohled upoutá vysoký morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1684, postavený na památku velké morové epidemie, která řádila v Čechách mezi lety 1679 - 1681.
Jedná se o raně barokní dílo neznámého autora. František Beneš ve svém popisu Doksan(
viz. Památky, 1863) připisuje zásluhy za postavení sloupu poslednímu proboštovi Winkelburgovi, což je zřejmě omyl, neboť ten stál v čele kláštera až od roku 1754.
Nicméně za jeho správy došlo k renovaci sloupu o čemž svědčí ozdobný nápis na levé(jižní) straně podstavce. Rok v kterém k renovaci došlo je ukryt v nápise jako
chronogram. Dle mých výpočtů, pokud jsou správné, to byl rok 1767.
|
Matka Boží s Ježíškem - nádhera
|
Základní podstavec sloupu zdobí sochy čtyř světců. Na východ se dívá
sv. Augustin(s knihou v biskupském rouchu) - patron teologů a pivovarníků. Na jižní straně je socha
sv. Šebestiána - patrona vojáků, střelců, hrnčířů, kartáčníků a obchodníků s kovovým zbožím. Sv. Šebestián a sv. Roch jsou spolupatrony ve skupině svatých pomocníků v boji proti moru a jejich sochy bývají součástí morových sloupů nejčastěji.
Sv. Roch z Montpellier, hlavní patron proti moru, stojí na severní straně s rukou ukazující na hnisavou ránu na noze. Velmi často bývá zobrazen se psem, který mu dle legendy nosil jídlo v době, kdy byl Roch nakažen morem. A směrem západním vzhlíží
sv. Norbert - biskup, zakladatel řádu premonstrátů a patron Čech, kterého v mládí z koně srazil blesk při jehož úderu Norbert uslyšel hlas kárající ho na jeho dřívější život. Takto se obrátil dosud spíše světsky založený podjáhen k hluboké víře. Norbert se dal vysvětit na kněze a stal se potulným kazatelem. Jeho ostatky se od roku 1627 nacházejí v Praze na Strahově, přičemž přes zimu roku 1626 byly uloženy v Doksanech po přesunu z Magdeburku. Často bývá zobrazován s monstrancí. V Doksanech má díky vandalismu zurážené ruce.
sv. Augustin a sv. Šebestián
sv. Norbert a sv. Roch
Nápis za sv. Norbertem mluví o moru, hladu a válce a prosí o pomoc Matku Boží. V nápise je opět ukryt chronogram. Tentokrát jsem se dostal k letopočtu 1688, což je o 4 roky více než se uvádí v literatuře jako rok postavení sloupu. Buď jsem špatně počítal nebo.... nevím.
Ozdoba podstavce a proboštská pečeť. Ta ukazuje sv. Materna v biskupském ornátě s infulí a berlou.
Mor se v roce 1679 rozšířil z Vídně na Moravu a do jižních Čech. V roce 1680 řádil zvláště v Praze, kde dle úředních záznamů zemřelo dvanáct tisíc lidí, téměř třetina obyvatel. Silně byly postiženy i střední Čechy, nejvíce u hlavních silnic, kde byla místy úmrtnost i přes 50 %. Naopak horským oblastem se mor vyhnul. Epidemie měla asi 100 tisíc obětí. Předposlední velká epidemie, vedla k reorganizaci péče o hygienu a čistotu ulic.
Ve středověku byly morové rány často chápány jako boží trest. To stimulovalo rozvoj různých hnutí, od kajícných
flagelantů po
husity kritizující panující mravy a nepravosti. Řádění morových epidemií zdůrazňovalo téma smrti, které se objevuje ve výtvarném umění. Jako ochránce proti moru byl uctíván
svatý Šebestián, v 15. století po záchraně
Kostnice v době
koncilu se šíří kult
svatého Rocha.
pCh(s pomocí wikipedie)