Doksany pohlednice - vstupní portál

Narazil jsem na dva nové obrázky prostranství před hlavním portálem doksanského zámku.

Celá galerie zde.

 

Maxmiliána Zásmucká- sestra vizionářka

 Vkládám odkaz na zajímavý článek z časopisu "Tajemství české minulosti" z listopadu 2014 o slavné doksanské řeholnici s věšteckým nadáním Maxmiliáně ze Zásmuk. Autorkou článku je Mgr. Kristina Popelka.

 

Josef Hobzek - Kulturní památka Doksany

 

Průvodce doksanským klášterem z roku 1944

S trochou štěstí se mi podařilo zakoupit kvalitní výtisk průvodce doksanským klášterem z pera paní Jarmily Kubíčkové publikovaný vydavatelstvím Vyšehrad v Praze roku 1944. Po průvodcích pánů Beneše, Balcárka a Hobzeka je to už čtvrtý v řadě. Publikaci jsem objevil spolu s několika pěknými knihami o severních Čechách v jednom moravském online antikvariátu z čehož plyne poučení, že nejlepší a nejlevnější způsob jak získat zachovalou literaturu např. o Doksanech nebo Terezíně je hledat na opačném konci republiky. 

Hrob kněžny Marie Terezie Poniatowské na Olšanech

Při nedávné cestě do Prahy jsem zavítal na Olšanské hřbitovy po stopách místa posledního odpočinku kněžny Marie Terezie Poniatowské, která se významně zapsala do dějin doksanského kláštera. Její pobyt zde sice nebyl dlouhý, nicméně podle historických análů byl velmi blahodárný. Do evropských dějin se kněžna zapsala zejména jako matka maršála francouzské Napoleonovy armády Josefa Antonína  Poniatowského, který hrdině padl v bitvě u Lipska.

Kněžnin hrob není lehké dohledat a tak případným návštěvníkům Olšan ulehčím práci sdělením, že ho naleznou v 7. oddělení II. hřbitova.

      

Po dlouhé době - Doksany

 Po dlouhé době jsem zavítal na krátkou návštěvu doksanského zámku a musím říci, že jsem byl mile překvapen. Technický stav zůstal samozřejmě katastrofální, ale je třeba uznat, že správa areálu zapracovala na celkovém pořádku. Aspoň něco.....

Filmaři v Doksanech

Díky vzorné péči státní správy a památkářů se areál bývalého zámku v Doksanech dostal do takového stavu, že tu filmaři místo pohádek natáčejí bojové scény z oblasti Blízkého východu, podle ksichtů teroristy Arafata a nápisů Hamás na zdech, zřejmě z Palestiny.

Zašlá sláva doxanského pivovaru

Doksany pohlednice - nové přírůstky

Do sbírky doksanských pohlednic jsem přidal tři další úlovky. První dva pocházejí z válečného období (kolem roku 1942) a zobrazují zámeckou sýpku s hostincem a hlavní portál zámku. Na třetí je nádherný pohled na zámek ze směru od Prahy

        

Celou fotogalerii si můžete prohlédnout na adrese: http://www.novacky.cz/2014/09/doksany-na-starych-pohledech.html

Česká mše vánoční v Doksanech

Malá ukázka z České mše vánoční - Doksany 20.12.2014

a navíc pár koled

...doporučuji přehrát v HD rozlišení

Doksany klášter - Sala terrena

Sala terrena (italsky přízemní sál), nazývaná rovněž sala terrana nebo zahradní sál, je otevřená architektonická stavba charakteristická pro barokní palácové a zámecké zahrady.

Sala terrena je sál situovaný v přízemním podlaží, většinou v hlavní ose zámku nebo paláce, případně tvoří samostatnou stavbu. Jeho prostor je otevřen, klasicky arkádou o třech obloucích, do zahrady, která je ve stejné úrovni nebo přístupná několika stupni schodiště. Sala sloužila pro relaxaci, svačiny, koncerty apod. Bývá reprezentativně vyzdobena, například zařízena jako jeskyně a vyzdobena kašnami a fontánami.

  

V Doksanech je sala terrena součástí tzv. proboštské zahrady, která tvoří jakýsi výškový mezistupeň mezi objekty kláštera a anglickým parkem(dříve štěpnicí) na levé straně mlýnské strouhy. Proboštská zahrada byla ohraničena dnes téměř zničenou balustrádou a dominuje ji nádherný exemplář stromu ginko biloba - jinan dvoulaločný pod nímž jsou zbytky kašny s chrličem. Vzadu za lodžií spatříme dva krásné mohutné stromy - platan a buk.

Dlouholetý doksanský farář pan E.V. Balcárek píše ve svém spisku následující:
I poslední probošt doksanský Josef rytíř z Winkelburgu proboštem byl od r. 1754, zemřel 1797 na Strahově) pokračoval ve zvelebení Doksan podle vzoru svých předchůdců. V rozsáhlém parku,
nyní vkusně upraveném po způsobu anglickém, dal zbudovati zděnou lodžii (salla terrena) otevřenou 5 oblouky. Na třetím oblouku je ve štukové karluši monogram JWPD to jest Josef Winkelburg, probošt doksanský, s letopočtem 1746. Na klenbách jsou freskové obrazy, představující Krista, jak se zjevuje Máři Magdaleně v zahradě, a allegorie čtvera ročních dob (děti s ovocem, květinami a pod.)
Vchod do bytu správce zahrady na levo od schodiště opatřeného mřížovými dveřmi zdobí z pískovce vytesaní 2 ležící lvíčkové, nesoucí štítky s písmenami G a L, která připomínají zakládatele kláštera Gertrudu a krále Ludvíka.
Podél ramene Ohře která protéká parkem, dal Winkelburg postaviti balustrádu okrášlenou četnými sochami z pískovce, jež byly roku 1825 odstraněny a zničeny. Schůdky v balustrádě možno uzavříti malou kovanou mříži krásných palmetových tvarů. Větší mřížové dvéře na můstku přes rameno Ohře nesou proboštský znak s monogramem a letopočtem r. 1759.

   

Na fresce vlevo Kristus zahradníkem  a dva klášteřní znaky - proboštský a řádový. Většina výzdoby je bohužel zničená.

     

Prostor lodžie sloužil v průběhu let mnoha účelům - kdysi koncertům, zahradním slavnostem, v době nedávné jako sklad stavebního materiálu, stáj pro ovce a dnes tu najdeme fragmenty barokních soch.

   

Dva pohledy na nádherný strom jinan dvoulaločný, který patří k největším v ČR.

Jak to bylo s osadou Mury

Osada Mury se nacházela nedaleko Hostěnic, starodávného sídla tzv. Skrčků, kteří  své jméno  získali podle způsobu pohřbívání (skrčené kostry) a žili v této oblasti v období okolo 2000 let před Kristem. První zmínky o Hostěnicích se datují do 9.století  do doby bájného knížete Hostivíta.  Ve vsi odbočuje z řeky Ohře takzvaný „Brozanský náhon“ , který se vine krajinou, prochází obcí Brozany, kde pohání turbinu elektrárny a vrací se zpět do řeky pod bývalým cukrovarem v Doksanech.  Území mezi řekou Ohře a náhonem se od pradávna říká Ostrov sv. Klimenta. Již samo jméno tohoto světce naznačuje kult prvých slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, kteří prý přinesli ostatky sv. Klimenta - patrona kameníků a ochránce před vodním živlem, do českých zemí.

  Na tomto ostrově ležela kdysi  osada s tajemným jménem Mury, které se snad odvozovalo od latinského murus, zeď. Toto vysvětlení velmi pohoršovalo české obrozence, kteří  původ pojmenování  osady raději spatřovali ve slovanské bohyni Moraně – Můře. Pravdu se dozvíme jen ztěží.

V Doksanech chátrají už i kulisy

To že areál bývalého kláštera v Doksanech je v katastrofálním stavu je jasné každému kdo jej navštíví. O tom jak se stát o tuto cennou památku stará se objevují články v různých periodikách i na internetu. Jako příklad zde uvádím dva takové články:
• Poněkud hladová péče o památky - Zpráva o klášteře v Doksanech
• Chátrající památky: Jak stát zničil klášter v Doksanech

Krátce po roce 1989 se zdálo, že se v Doksanech blýská na lepší časy. Do kláštera se vrátily sestry premonstrátky a díky jim bylo opraveno Státním statkem Brozany totálně zdevastované severní křídlo hospodářských budov, které dnes premonstrátkám slouží jako nový konvent. Více zde - Rekonstrukce kláštera řádem premonstrátů. 

Do řádového vlastnictví se tak vrátila kromě klášterního kostela Narození Panny Marie tato nově opravená část a také budova bývalého provizoriátu dnes sloužící jako fara. I zbylým částem areálu, který zůstal památkářům, byla vlivem výše popsaných změn věnována větší pozornost. Konečně se někdo začal starat o rozsáhlý anglický park, prostředí kláštera se zdálo býti čištejší a upravenější.
Nové střechy se dočkala stodola směrem k cukrovaru, nicméně ta vedlejší již předtím spadla. Novou střechu dostala i hájovna v rohu parku. Běžte se na ni podívat dnes. Pokud nedojde v brzké době k drobné opravě, příjde vniveč celá draze rekonstruovaná střecha. Copak to správa zámku nevidí?

Oprava, která by dnes stála pár tísíc bude brzy stát statisíce. Takhle hospodaří český stát,
 resp. Národní památkový ústav.

Dále se začalo pracovat na opravě mansardové střechy sýpky, která byla skutečně v havarijním stavu. Dnes má sýpka střechu novou, jak ale tyto opravy probíhaly je kapitola jiná. I nezasvěcený člověk pochopí, že když někde půl roku stojí lešení a nic se na něm neděje, je něco špatně.  

Samostatnou kapitolou je pak působení filmařů. To co se zprvu zdálo  jako zajímavá atrakce, dnes nabývá spíše charakter smetiště. A tak vedle rozpadajícího se pivovaru náhodný návštěvník jako první věc spatří omšelé hnijící kulisy z kdoví kolikáté přiblblé verze Tří mušketýrů.  Kolem barokního mariánského sloupu vede zablácená cesta pro auta. Skutečný šok pak zažije návštěvník na druhém nádvoří, které prakticky nepozná a bude mít problém vůbec najít kostel. Navíc je tento prostor z větší části nepřístupný. Podle mých informací nejsou prostředky inkasované NPÚ za pronájem areálu filmařům nijak závratné  a navíc nikde není psáno, že skončí zpátky zde v Doksanech a ne ve vánočních odměnách vedení památkářů. Možná by se doksanskému klášteru bez filmařů chátralo když ne lehčeji, tedy alespoň důstojněji....

Kulisy z Tří mušketýrů začínají připomínat zchátralé budovy kláštera

Morový sloup Panny Marie - Doksany

Projdeme-li hlavní branou doksanského kláštera - zámku, ocitneme se na rozlehlém prvním nádvoří, kde nás na první pohled upoutá vysoký morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1684, postavený na památku velké morové epidemie, která řádila v Čechách mezi lety 1679 - 1681.
Jedná se o raně barokní dílo neznámého autora. František Beneš ve svém popisu Doksan(viz. Památky, 1863) připisuje zásluhy za postavení sloupu poslednímu proboštovi Winkelburgovi, což je zřejmě omyl, neboť ten stál v čele kláštera až od roku 1754.

Nicméně za jeho správy došlo k renovaci sloupu o čemž svědčí ozdobný nápis na levé(jižní) straně podstavce. Rok v kterém k renovaci došlo je ukryt v nápise jako chronogram.  Dle mých výpočtů, pokud jsou správné, to byl rok 1767.

Matka Boží s Ježíškem - nádhera

Základní podstavec sloupu zdobí sochy čtyř světců. Na východ se dívá sv. Augustin(s knihou v biskupském rouchu) - patron teologů a pivovarníků. Na jižní straně je socha sv. Šebestiána - patrona vojáků, střelců, hrnčířů, kartáčníků a obchodníků s kovovým zbožím. Sv. Šebestián a sv. Roch jsou spolupatrony ve skupině svatých pomocníků v boji proti moru a jejich sochy bývají součástí morových sloupů nejčastěji. Sv. Roch z Montpellier, hlavní patron proti moru, stojí na severní straně s rukou ukazující na hnisavou ránu na noze. Velmi často bývá zobrazen se psem, který mu dle legendy nosil jídlo v době, kdy byl Roch nakažen morem. A směrem západním vzhlíží sv. Norbert - biskup, zakladatel řádu premonstrátů a patron Čech, kterého v mládí z koně srazil blesk při jehož úderu Norbert uslyšel hlas kárající ho na jeho dřívější život. Takto se obrátil dosud spíše světsky založený podjáhen k hluboké víře. Norbert se dal vysvětit na kněze a stal se potulným kazatelem. Jeho ostatky se od roku 1627 nacházejí v Praze na Strahově, přičemž přes zimu roku 1626 byly  uloženy v Doksanech po přesunu z Magdeburku. Často bývá zobrazován s monstrancí. V Doksanech má díky vandalismu zurážené ruce.

sv. Augustin a sv. Šebestián

sv. Norbert a sv. Roch

Nápis za sv. Norbertem mluví o moru, hladu a válce a prosí o pomoc Matku Boží. V nápise je opět ukryt chronogram. Tentokrát jsem se dostal k letopočtu 1688, což je o 4 roky více než se uvádí v literatuře jako rok postavení sloupu. Buď jsem špatně počítal nebo.... nevím.

Ozdoba podstavce a proboštská pečeť. Ta ukazuje sv. Materna v biskupském ornátě s infulí a berlou.

Mor se v roce 1679 rozšířil z Vídně na Moravu a do jižních Čech. V roce 1680 řádil zvláště v Praze, kde dle úředních záznamů zemřelo dvanáct tisíc lidí, téměř třetina obyvatel. Silně byly postiženy i střední Čechy, nejvíce u hlavních silnic, kde byla místy úmrtnost i přes 50 %. Naopak horským oblastem se mor vyhnul. Epidemie měla asi 100 tisíc obětí. Předposlední velká epidemie, vedla k reorganizaci péče o hygienu a čistotu ulic.

Ve středověku byly morové rány často chápány jako boží trest. To stimulovalo rozvoj různých hnutí, od kajícných flagelantů po husity kritizující panující mravy a nepravosti. Řádění morových epidemií zdůrazňovalo téma smrti, které se objevuje ve výtvarném umění. Jako ochránce proti moru byl uctíván svatý Šebestián, v 15. století po záchraně Kostnice v době koncilu se šíří kult svatého Rocha.

pCh(s pomocí wikipedie)

Major Zeman v Doksanech

V 11. díle seriálu s názvem "Křížová cesta", při honbě za agentem Bláhou a při vyšetřování krádeže uměleckých památek, zavítal major Zeman i do kláštera v Doksanech. Zde se přesvědčil o zákeřnosti a zlolajnosti církve, odhalil místní lumpy, nicméně agent Bláha mu zase utekl...

Seriál se natáčel v roce 1976, tedy cca rok poté co neznámí zloduchové vyloupili doksanský kostel. Škoda, že jim major Zeman nepřišel na stopu a cenná umělecká díla mezi než patřila i vzácná ikona Madonny doksanské - prastaré kopie obrazu Vladimírské matky Boží, se již nenašla.

Více zde - Major Zeman v Doksanech

Klášter Doksany v období 30.leté války

Sepsal c.k, konservator František Beneš, uveřejněno v "Časopisu Musea království Českého pro dějepis hlavně český", ročník X., díl V., vydáno roku 1863, OCR a základní editaci provedl pCh)

Obrázky jsou ilustrační a pocházejí z publikace "Historie národa českého v obrazech", z roku 1941(!!!), kterou  jsem zdědil po svém dědovi. Ten ji dostal jako cenu za druhé místo ve volejbalovém turnaji  MNS. Hrdly - 7.září 1941

Nyní začíná pásmo utrpení třicetiletou válkou, jíž Doksanský klášter v plné míře užil. Jan Jiří, kurfirst Saský, spojiv se se Švédy předsevzal r. 1631 dobytí krá­lovství Českého, i vešel se svým vojskem do země. Bez nadání byli Sasové v Ústí, a rychle pokročili do Litoměřic a před klášter, který se před nimi zavřel. Vylámali brány, a střílejíce a divoce pokřikujíce vrazili do kláštera. Třesoucí se panny, nemajíce nikoho ku své obraně, utekly se do kostela a okolo velkého oltáře se shlukly. Převorka Kateřina Mayerhoferová strachem umřela, koadjutor Jan Althaus byl od žoldnéřův zajat, a domácí čeládka utekla a poschovala se. Hrubí němečtí vojáci obořili se na panny v kostele, bili je a prsteny s rukou jim násilně stahovali; pak vzavše kde co bylo koní a dobytka táhli dále ku Praze. Jediný lidštější důstojník zachránil ulekaný sbor panen od dalšího trýznění, a surové vojáky z kostela vyhnal. Koadjutor Althaus musel se na svobodu vykoupiti. 

Doksany na starých pohledech a fotografiích

Zatím poslední přírustek do sbírky doksanských pohlednic z období před II. svět válkou. Dole vlevo domek a krejčovství pana Krpeše, vedle sedlářství.

 
Zatáčka u zámku 

Stejný záběr z dřívější, upravenější doby. 

    Klášterní brána kolem roku 1916 

Válečný pohled z roku 1942. Partie před Panským hostincem.

Zámecká brána kolem roku 1943.

"Doksanské náměstí", Dole pohled na bývalý motorest a v té době stojící sochu "Ecce Homo", která před časy nepřežila strážku s autojeřábem a dnes tu dlouhá léta stojí jen její torzo.

   

   

Dva pohledy na dnešní faru, kdysi zde sídlila hospodářská správa

panství nebo zde byly byty úředníků

Chrám narození Panny Marie (pohled od východu) a část hospodářského dvora.

1919 Portál zámecké brány. Vlevo jeden z místních obchodů - smíšené zboží pana Franka

Vpravo, naproti dnešní hospodě se nacházela hospoda "U Hartmanů", kde se podle vzpomínek pana V.Krpeše scházeli zejména váleční vysloužilci z I.svět. války.

 Před obchodem pana Franka možno vidět jednu ze dvou doksanských benzínových pump.

Nádherný pohled na zámeckou bránu - rok 1885 (pohled dodal Šindy) - spokojenej? ;-)

Jedno ze dvou doksanských řeznictví - Hromádka

Pohled na stejnou ulici ve směru od Prahy - 1943 

Před rokem 1900. Pohled od brány kláštera.

Část zájezdního hostince (býv. zdravotního střediska) ještě v původním stavu.

Pohled na stejnou budovu - snad z roku 1672.

(Z knihy Bernau B.;Borovsky F. - Cechy VII - Středohoří)

Terespol se nachází v části obce dříve zvané Solopisky. Dnes už by ho asi kněžna Poniatowská nepoznala...

Pohlednice z období kolem roku 1903. 

Původní doksanský jez se nacházel v těsné blízkosti obce, kousek nad cestou k dnešnímu jezu

Doksanský cukrovar kolem roku 1930

  

Krásná kovaná brána na mostku v parku.

Budova školy kolem roku 1953