Aktuality

• Jiří Padevět - Květnový lynč - o událostech po osvobození Roudnice n.L. v roce 1945

26 září 2014

Historie národa českého v obrazech


Můj děda aktivně sportoval. Hrával kuželky v hospodě "U Husáků" a taky volejbal za družstvo Nových Dvorů. Asi ne nejhůř, protože mi po něm zůstala cena za II. místo z turnaje v Hrdlech. Dodnes se divím tomu, jak v druhém roce II.světové války, turnaj se konal  7.září 1941 - v neslavném období protektorátu Böhmen und Mähren, mohla být cenou publikace připomínající více či méně slavné okamžiky české národní minulosti. Jedná se vlastně o album pohlednic s obrazy s tématikou dějin českého národa. Jako dítě jsem v ní často listoval a proto její stav není dobrý. Přesto stojí za to podívat se díla českých malířů opatřená krátkými popisky.

 Historie národa českého v obrazech







25 září 2014

Klášter Doksany v období 30.leté války

Sepsal c.k, konservator František Beneš, uveřejněno v "Časopisu Musea království Českého pro dějepis hlavně český", ročník X., díl V., vydáno roku 1863, OCR a základní editaci provedl pCh)
Obrázky jsou ilustrační a pocházejí z publikace "Historie národa českého v obrazech", z roku 1941(!!!), kterou  jsem zdědil po svém dědovi. Ten ji dostal jako cenu za druhé místo ve volejbalovém turnaji  MNS. Hrdly - 7.září 1941

Nyní začíná pásmo utrpení třicetiletou válkou, jíž Doksanský klášter v plné míře užil. Jan Jiří, kurfirst Saský, spojiv se se Švédy předsevzal r. 1631 dobytí krá­lovství Českého, i vešel se svým vojskem do země. Bez nadání byli Sasové v Ústí, a rychle pokročili do Litoměřic a před klášter, který se před nimi zavřel. Vylámali brány, a střílejíce a divoce pokřikujíce vrazili do kláštera. Třesoucí se panny, nemajíce nikoho ku své obraně, utekly se do kostela a okolo velkého oltáře se shlukly. Převorka Kateřina Mayerhoferová strachem umřela, koadjutor Jan Althaus byl od žoldnéřův zajat, a domácí čeládka utekla a poschovala se. Hrubí němečtí vojáci obořili se na panny v kostele, bili je a prsteny s rukou jim násilně stahovali; pak vzavše kde co bylo koní a dobytka táhli dále ku Praze. Jediný lidštější důstojník zachránil ulekaný sbor panen od dalšího trýznění, a surové vojáky z kostela vyhnal. Koadjutor Althaus musel se na svobodu vykoupiti. 

19 září 2014

Vodní hrad Budyně nad Ohří

(text pochází kromě mých poznámek z knihy - Bernau B.;Borovsky F. - Cechy VII - Středohoří, vydané roku 1892 nakladatelstvím Jan Otto - tedy před rozsáhlou rekonstrukcí hradu, kterou v letech 1900 - 1913 provedl rod Herbersteinů, tehdejších majitelů panství. Proto je text velmi kritický k tehdejšímu stavu objektu)

Toť starobylá Budyně, pradávné panské sídlo nádhery milovných Hasenburků, dnes město dosti nepatrné, v němž  pouze barbarskou rukou zkomolené trosky velkolepého někdy hradu a několik náhrobků v kostele děkanském na slavnou nás upomenou minulost. Bývalať Budyně od nejstarších dob majetkem koruny České, a když král Vladislav ve prospěch syna svého Fridricha roku 1173. trůnu se vzdal, ponechal sobě právě panství Budyňské k výživě. Král Přemysl I. potvrdil zde r. 1218. kostelu v Litoměřicích výsadu Spytihněvovu, Přemysl II. pak poctil r. 1267. a 1270. Budyni svou návštěvou. Král Vácslav II. teprve propůjčil Budyni a území k ní náležející biskupu Míšeňskému Burkardovi k užívání; tento vysadil vsi k panství tomu příslušné právem zákupným, což nástupkyně jeho, polská kněžna Gryffina Sandecká, teta králova, smlouvou s osadníky uzavřenou obnovila a král sám roku 1302. potvrdil; tehdáž teprve asi Budyně za město jest povýšena. V listopadu roku 1310. přitáhl k Budyni král Jan, země České si dobývaje. Podruhé viděla Budyně dobrodružného krále toho před svými hradbami, když po zajetí Jindřicha z Lipé dne 26. října roku 1315. přátelé jeho válečně se pozdvihli, aby propuštění jeho na svobodu vynutili.
Na jaře roku 1316. Budyně královskými obležena a po tuhém boji, jehož se i měšťané Pražští vydatně účastnili, dobyta. Král Jan zastavil potom roku 1321. hrad a město Budyni Jindřichu z Valdenberka a Albertovi, purkrabímu z Lisníku, za 2200 kop gr. Pražských a o patnáct let později směnil ji, jak výše zpomenuto, za hrad Žebrák se Zbyňkem Zajícem z Valdeka. Osudy Budyně ve stol. XV. a XVI. souvisely úzce s osudy Hasenburka a tam stala se o nich zmínka.

14 září 2014

Doksany na starých pohledech a fotografiích

Zatím poslední přírustek do sbírky doksanských pohlednic z období před II. svět válkou. Dole vlevo domek a krejčovství pana Krpeše, vedle sedlářství.


 
Zatáčka u zámku 

Stejný záběr z dřívější, upravenější doby. 


    Klášterní brána kolem roku 1916 


Válečný pohled z roku 1942. Partie před Panským hostincem.

Zámecká brána kolem roku 1943.



"Doksanské náměstí", Dole pohled na bývalý motorest a v té době stojící sochu "Ecce Homo", která před časy nepřežila strážku s autojeřábem a dnes tu dlouhá léta stojí jen její torzo.


   


   

Dva pohledy na dnešní faru, kdysi zde sídlila hospodářská správa
panství nebo zde byly byty úředníků

Chrám narození Panny Marie (pohled od východu) a část hospodářského dvora.


1919 Portál zámecké brány. Vlevo jeden z místních obchodů - smíšené zboží pana Franka


Vpravo, naproti dnešní hospodě se nacházela hospoda "U Hartmanů", kde se podle vzpomínek pana V.Krpeše scházeli zejména váleční vysloužilci z I.svět. války.



 Před obchodem pana Franka možno vidět jednu ze dvou doksanských benzínových pump.


Nádherný pohled na zámeckou bránu - rok 1885 (pohled dodal Šindy) - spokojenej? ;-)


Jedno ze dvou doksanských řeznictví - Hromádka


Pohled na stejnou ulici ve směru od Prahy - 1943 

Před rokem 1900. Pohled od brány kláštera.
Část zájezdního hostince (býv. zdravotního střediska) ještě v původním stavu.


Pohled na stejnou budovu - snad z roku 1672.
(Z knihy Bernau B.;Borovsky F. - Cechy VII - Středohoří)

Terespol se nachází v části obce dříve zvané Solopisky. Dnes už by ho asi kněžna Poniatowská nepoznala...


Původní doksanský jez se nacházel v těsné blízkosti obce, kousek nad cestou k dnešnímu jezu









Doksanský cukrovar kolem roku 1930


  
Krásná kovaná brána na mostku v parku.


Budova školy kolem roku 1953


12 září 2014

Evermod Vladimír Balcárek - Doksany nad Ohří - bývalý klášter premonstrátek

V roce 1929 vydal strahovský archivář a farář v Doksanech vdp. Evermod Vladimír Balcárek - Stručného průvodce dějinami bývalého kláštera sester premonstrátek v Doksanech nad Ohří.
Jedná o rozsahem útlé dílko , které však obsahuje spoustu zajímavých a důležitých informací zejména o chrámu Narození Panny Marie v Doksanech. Prohlédnout si ho můžete kliknutím na obrázek.

 Stručný průvodce dějinami bývalého kláštera v Doksanech

Vdp. Vladimír Evermod Balcárek - strážce dědictví doksanského kláštera

E. V. Balcárek a J.V. Uhlíř
Nelze nevzpomenout dvou největších ochránců a strážců dědictví doksanského kláštera z řad strahovského řádového duchovenstva. Byli to dva významní kněží, kteří zde působili jako duchovní správci v letech 1924 až 1992. 

Prvním z nich je pan arciděkan Evermod Vladimír Balcárek (1885-1974). Duchovním správcem Doksan se stal v roce 1924 a působil zde až do roku 1969, kdy odešel do důchodu, aby postoupil své místo neméně obětavému a významnému strážci Doksan. Stal se jím vdp. Jeroným Václav Uhlíř, vězněný dlouhé roky komunistickým režimem. Do Doksan přišel s podlomeným zdravím. Přesto se věnoval svému poslání vzorně a statečně překonával všechny překážky, jež se mu stavěly v cestu. Výborně využíval své znalosti řemeslnických prací, kterým se naučil ve vězení, a když chyběly potřebné finance i pracovníci, prováděl některé opravy a údržbu v prostorách kostela osobně.