pátek, prosince 07, 2012

Šlechtic a ministr zahraničí zemřel



Článek o nejslavnějším Aehrenthalovi publikovaný na www.tyden.cz
Zdroj: www.tyden.cz


17.02.2012 10:50

17. únor 1912: "Rozloučil se se svou rodinou v plném vědomí, že nastává smrt," tak popisuje denní tisk poslední chvíle ministra zahraničí a českého šlechtice.
Je to den plný osudových událostí. Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu, český šlechtic a ministr zahraničí Rakouska-Uherska, leží na smrtelné posteli a celý císařský dvůr řeší komplikovanou situaci.

Poslední hodiny před smrtí

Píše se 17. únor 1912 a lékaři už vědí, že z téhle nemoci se hrabě Aehrenthal, rodák z Hrubé Skály v Českém ráji, jen tak nevyleží. Bylo to jasné i umírajícímu, který jen několik dnů předtím požádal císaře o uvolnění z úřadu.
"Podle zpráv ošetřujícího lékaře se stav ministra zahraničních záležitostí hraběte Aehrenthala podstatně zhoršil. Úpadek sil pokračuje, velice těžká záducha," popisuje lékař žalostný stav ministra 17. února 1912 brzy po ránu. Císař František Josef I. se proto záhy rozhoduje uvolnit Aehrenthala z funkce.
"Milý hrabě Aehrenthale! Vzhledem k okolnosti, že zřetel na Váš zdravotní stav Vás k Mému živému politování pohnul, abyste si vyžádal sproštění z úřadu ministra Mého domu a zahraničních záležitostí, svoluji v milosti k tomuto Vámi vyžádaném sproštění," přijímá monarcha Aehrenthalovu rezignaci. Zároveň smrtelně nemocného ještě vyznamenává: "Jako znamení Své trvalé oddanosti propůjčuji Vám brilianty k velkokříži Svého řádu svatého Štěpána."

středa, prosince 05, 2012

Rod Aehrenthal

Erb Aehrenthalů

Po zrušení kláštera sester premonstrátek císařem Josefem II roku 1782 měnilo doksanské panství po několik let majitele, až je konečně roku 1804 zakoupil svobodný rytíř Jan Antonín Lexa z Aehrenthalu. Aehrenthalové nepařili mezi tradiční rodovou šlechtu. Podle historika pana Aleše Skřivana st.(Historický obzor, IX.-X.2011) lze prokázat, že "přinejmenším od poslední čtvrtiny sedmnáctého století byli Aehrenthalovi předkové malí rolníci a řemeslníci, kteří žili v Příbrami a okolí. Byli římskými katolíky a téměř určitě českého původu".

U zrodu bohatství rodu stál právě Jan Antonín Alexandr, krátce nazývaný Lexa, který měl tehdy v Praze (v místě dnešní Lucerny) dům a který stal se hlavním dodavatelem obilí pro rakouskou armádu v dobách sedmileté války a následně během válek napoleonských. Za své zásluhy byl v roce 1790 císařem Leopoldem II. povýšen do rytířského stavu a získal přídomek Aehrenthal (česky těžko přeložitelné slovo, něco jako z "Klasoúdolí", což se odvozuje z německého slova Ähre značící klas). Zřejmě se tu jedná o narážku na obilí dodávané pro armádu.Tři obilné klasy byly mimo jiné také vepsány do rodového znaku Aehrenthalů.

Jan Antonín I. Lexa Aehrenthal (1733 - 4.2.1824 v Praze) se dožil 91 let a kromě Doksan koupil ještě Hrubou Skálu (od Adama Valdštejna v roce 1821) a panství Trpísty s nádherným barokním zámkem a rozlehlým parkem na Plzeňsku.
Trpísty

Společenské postavení rodu, založené na úspěšném hospodářském podnikání, nabývalo na významu a upevňovalo se i uzavíráním sňatků s předními šlechtickými rody. Pokračovatel dynastie Jan Antonín Baptista (*1771(7) - †1845 v Doksanech, na obr.) získal roku 1828 titul barona.

Koncem 19. století začal jejich vliv pronikat až k císařskému dvoru ve Vídni, což se projevilo tím, že nejvýznamnější člen rodu, hrabě Alois Leopold Lexa von Aehrenthal (vnuk Jana Baptisty), se uplatnil jako úspěšný diplomat zastupující zájmy Rakousko-Uherska v cizině, zejména na velmi citlivém místě v Petrohradě. Stal se rádcem rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. (1830-1916), který mu nakonec svěřil zahraniční politiku mocnářství a jmenoval ho v roce 1906 ministrem zahraničí.

Jan Antonín Baptist
Ministr Lexa z Aehrenthalu byl silnou autoritativní osobností a konzervativním politikem, který odmítal liberalizaci veřejného života. Chtěl z Rakousko - Uherska vytvořit velmoc, která by hrála rozhodující roli v evropské politice. Snažil se Habsburskou monarchii vymanit ze závislosti na svém mocnějším spojenci Německu. Místo jednoznačné orientace na německou politiku prohluboval kontakty i s dalšími zeměmi. Snažil se posílit spolupráci s Ruskem, s nímž ho pojily vazby z dob jeho působení na ambasádě v St. Peterburgu. Urovnával napětí s Itálií, která sice působila s Rakousko - Uherskem a Německem v tzv. Trojspolku, ale ke svým spojeneckým závazkům se stavěla velice rezervovaně.

Aloys Lexa von
 Aehrenthal
Silou své osobnosti dosáhl ministr Lexa z Aehrenthalu takových výsledků, že se o něm uvažovalo jako o kandidátu na Nobelovu cenu míru za rok 1907. V roce 1909 povýšen do rakouského hraběcího stavu.
Přes všechny tyto zásluhy je osobnost Aloise Lexy z Aehrentalu hodnocena značně rozporuplně. Za bosenské krize v letech 1908-1909 přivedl svým působením habsburskou monarchii na pokraj války a anexí Bosny a Hercegoviny uvedl do chodu události, které ve svém důsledku vedly k rozpoutání první světové války v roce 1914. Té se však Alois Lexa nedožil, neboť 17. února 1912 zemřel ve Vídni po několikaletém boji s leukémií.
Jeho ostatky byly stejného roku uloženy v románské kryptě doksanského kostela Narození Panny Marie, ale o tom příště……




--------------------------------------------------------------------------------------------

Zdroj: - časopis Historický obzor IX.-X. 2011
- publikace pana Václava Krpeše - "Vzpomínky"
- časopis Týden
- internet

čtvrtek, srpna 02, 2012

Pálení vater k významným výročím

Tradice Masarykových vater vznikly v roce 1935, kdy se dobrovolní hasiči rozhodli u příležitosti 85. narozenin prvního československého prezidenta T. G. Masaryka přejmenovat původní vatry Jana Husa.  V příštím roce 1936, bylo jich  již uspořádáno 8.836 s účasti  195.287 hasičů a 1,8 milionu obyvatel republiky. Třetích vater se  rozzářilo 6.3. 1937 již na 10. tisíc. 
V době okupace se samozřejmě vatry nepálily. V poválečném období se Masarykovy vatry pálily pouze v roce 1947. A jak tato akce probíhala u našeho sboru a v naši obci.
V roce 1936 byla Masarykova vatra zapálena o osmé hodině večerní. Svoz dříví a úpravu vatry provedli bratři Faust Karel, Plíhal Stanislav,Vízner Antonín a Klominský Jaroslav. Koňský povoz zapůjčil bratr Jakeš Jaroslav. Slavnostní projev přednesl bratr Jelínek Václav. 
V roce 1937 byla pálena vatra opět na počest narození T.G. Masaryka. Vzhledem ke špatné sjízdnosti polních cest nebyla vatra zapálena na Syslovci ale u mostku přes potok Čepel (dnes u hřiště). Povoz na sběr dřeva(válků) zapůjčil br. Drábek Vl. Vatru připravili bří. Faust,Plíhal, Vízner a Jeřábek Ant. Slavnostní projev měl vzdělavatel sboru br.  Drábek Vladimír. Na oslavy svolal hasiče a občany br. Faust Fr. vytroubením sborového signálu. 
V roce1946 sbor  pořádal 5.června oslavu památky Jana Husa, zapálením hranice o deváté hodině večerní na Syslovci. Povoz na svoz dříví zapůjčil br.Drábek. V roce 1948 byla 6.3.  pořádána poslední Masarykova vatra. Členové sboru požádali prostřednictvím br.Drábka členy Sokola o účast na této vatře.Hasiči se všech akcí účastnili ve stejnokrojích a v plné zbroji.(přilba,sekerka a opasek) 


Dle sborových zápisů zpracoval
               JaKo 

úterý, července 31, 2012

Rok bohatý na zásahy - 2003

V roce 2000 prováděl HZS Roudnice n.L. zásah u požáru kolny v objektu č.p. 60. u Jodasů. V témže roce se vznítil zazděný trám v komíně v objektu č.p. 49. nyní Krajcarovi. Zasahoval HZS Roudnice n.L. Do třetice všeho zlého v tomto roce došlo ke vznícení sazí v objektu č.p.78. Kulihovi.  Rok 2003 byl nejbohatší na zásahy hasičů v naši obci.

pátek, dubna 06, 2012

Žňové hlídky

Při prohlídce materiálů ve sborovém archivu jsem našel dva školní sešity, kde jsou záznamy o žňových hlídkách v naši obci z let 1955,57,58 a 1959.          
Členové sboru vždy po jednom členu sboru měli službu ve zbrojnici a ostatní občané vždy ve dvojicích v terénu. Hlídky v naší obci byli stanoveny v čase od 21,oo hod. do 4,oo hodin ráno. Každý člen hlídky měl za úkol pozorovat a odstraňovat všechno, co by mohlo způsobit škodu na veřejném i soukromém vlastnictví. Úkolem hlídky bylo dále při nebezpečí okamžitě vyhlásit poplach a postarat se o pomoc od ostatního obyvatelstva obce. Hlídka měla ve svěřeném úseku kontrolovat pohyb cizích osob a v případě, jsou-li podezřelé předat je bezpečnostním orgánům. V případě, že byly na polích ponechány různé stroje nebo mlátící soupravy, dbát na to aby nebyly poškozeny. Zvýšenou pozornost měla hlídka věnovat stohům a výmlatovým střediskům.
Dle zákona byl každý občan povinen poskytnout veškerou pomoc a řídit se pokyny žňové hlídky. Hlídky organizoval Místní národní výbor. Jak žňové hlídky plní své úkoly kontrolovali příslušníci Sboru národní  bezpečnosti.

Při službě ve zbrojnici se vystřídali Soukup Jar.,Šindelář Frant. Pátek Jar.,Kainek Luď.,Kotě Jos.,Todoruk Nestor,Wiesner Stanislav, Wiesner Ant.,Kopal Jar. st.,Datel Zbyněk,Trestr Ant st.,Faust Karel, Faust Jar. Fröhlich Radim,Kotě Frant.,Bareš Václav st.a Krumholc Zdeněk.                                                                               
JaKo                                                                                                          

sobota, března 17, 2012

Hasičská auta našeho sboru a jejich řidiči.

CHEVROLET - 1945 až 1962.

Dodávkový vůz z revolučních květnových dnů  roku 1945 odstaven u státní silnice Teplice - Praha. Vůz zakoupila obec, ale peníze obci musel půjčit náš sbor. V roce 1946  byl vůz v opravě u p. Vocáska za 2.862.- Kč. Zhotovení oken a laviček provedl p. Ort František, místní truhlář. Na voze byla provedena povrchová úprava šedým lakem.Vůz byl používán k přepravě jednotky na soutěže. V roce 1956 na zájezd na plochou dráhu ve Slaném. Když byl nepojízdný skončil v roce1962 jako přístřešek u chmelnic JZD.  Na voze se jako řidiči vystřídali SOUKUP Josef (nar.1904), TRESTR Antonín (nar.1912) a TRESTR Antonín ml.  (nar. 1936).


ROBUR – 1975 až 1992.   

Nákladní vůz Robur byl zakoupen Místním národním výborem v roce 1975 od Státního statku          Roudnice n.L. se sídlem v Doksanech n. O.  Členové sboru provedli nutné opravy, vůz byl nastříkán jako požární vozidlo,byly namontovány modré majáky a požární siréna.  Později byla zakoupena nová plachta. V roce 1992 byla vozu odebrána státní poznávací značka a byl prodán Fr. Chládkovi (za 3.000,-Kč :-)), - za kabinou byl rozříznut a zadní část, tzn. korba a rám se zadní nápravou sloužila jako přívěs za traktor - pozn. pCh).
Vůz řídili postupně PLÍHAL Stanislav (nar.1946), JANCZO Josef, (nar.1943), HRDLIČIKA Pavel (nar.1950), HLAVÁČEK Antonín (nar. 1951), KAJZR Jiří (nar.1946) a WIESNER Stanislav (nar. 1964).


AVIA 30 -  rok 2004

Vůz zakoupila obec Nové Dvory od TIA-CZ s.r.o. v Prostějově jako montážní dílnu. Na voze bylo odpracováno členy sboru   mnoho hodin na zámečnických, autoklempířských a lakýrnických pracích. Řidičem je KOPAL Jaroslav nar. 1964.                                                                                            .                                     

středa, března 14, 2012

Zlatá požárnická mládež

 Myslím,že je správné když se ve vzpomínkách vrátíme do let 1974 až 1984 a připomeneme si pěkné výsledky našich soutěžních družstev tehdá "mladých požárníků". Chtěl bych vzpomenout krajské hodnocení hry Plamen, kterých  se naše družstva účastnila celkem  pěti.  Za pozornost jistě stojí, že to dokázali v pěti po sobě následujících létech. 
Prvou krajskou soutěží na které náš kolektiv startoval byla soutěž v roce1976 v HOLANECH u Č.Lípy, kde starší družstvo obsadilo z 10ti startujících družstev osmé místo. 

Zleva: Jarda Kopal, ???, Standa Wiesner, Radka Koťová, Káťa Kajinková(^), Marcela Koťová(upr.), Věra Horejsková(v), Jana Faustová(^), Jarda Faust (-), Milena Datlová(v), Dušana Kuchnová(upr.), Hana Wiesnerová(v), Luďa Kajinková(^), ???, Hana Kredbová(^), Marcela Kredbová, Olina Datlová, ???(v), Petr Klomínský(^), Petr Moravec(v), Soňa Datlová - někde tápu...(pCh)
V roce 1977 se konalo krajské kolo ve MŠENĚ u Mělníka a opět starší družstvo se vytáhlo a z deseti družstev skončilo na pátém místě. Následující rok 1978 hostil krajské vyhodnocení SEBUZÍN, kde pro změnu, naše mladší družstvo obsadilo sedmé místo z 10ti družstev. Tato soutěž byla spojena s krajským setkáním pionýrů našeho kraje.


Pro naše mladé požárníky čtvrtou krajskou soutěží byla soutěž v roce 1979 na stadionu v JABLONCI nad Nisou.Opět startovalo družstvo mladších,které se snažilo a  obsadilo pěkné šesté místo z deseti. Posledním vystoupením na krajském Plamenu bylo v roce 1980 v DOKSECH, kde startovalo pro změnu starší družstvo a rozloučilo se s krajským Plamenem pěkným pátým místem. Startovalo 10. druž.  Musím se ještě zmínit, že účast na krajském vyhodnocení byla podmíněna vítězstvím na okresním vyhodnocení.     Během uvedených pěti let  v družstvech mladých požárníků startovali Dana Kredbová, Luďa Kainková, Jana Faustová, Dušana Kuchnová, Káťa Kainková, Stanislav Wiesner, Jaroslav Kopal, Radka Koťová, Petr Klominský, Jancsová Helena,Wiesnerová Hana, Jeřábek Stanislav, Datlová Soňa, Datlová Milena, Kopalová Dáša, Datlová Olina, Moravec Petr, Horejsek Jaroslav ,Kekulová Ilona, Koťová Marcela, Fantová Zuzana, Moravcová Zdena, Kredbová Hana, Soukupová Věra a Kredbová Marcela. Funkce vedoucích zastávali v těchto létech Kredba Zdeněk, Klominský Jiří, Datel Zbyněk, Plíhal Stanislav a na soutěži v Doksech byla jako vedoucí Dana Kredbová.  Zpracováno dle kronik MP.                                                                                                                                          JaKo   

pondělí, února 27, 2012

Boží muka u Kopalů - Nové Dvory

Křížek "u Kopalů" prošel v zimě rekonstrukcí, která ho do budoucna ochrání před vlivy počasí. Jak jste si jistě všichni všimli, změnil při tom i svůj tvar. Zejména jeho spodní část, neboť se ukázalo, že podstavec křížku tvoří o dost starší křtitelnice neznámého původu. Ta byla opravena odděleně a má se stát exponátem roudnického muzea(?). Křížek tak získal "slohově čistější" podstavec, kterému však velká část místních patriotů nemůže příjít na chuť.

  

  

středa, ledna 11, 2012

Kostel Keblice - u hřbitova

U hřbitova v Keblicích stojí nevelký kostel církve československé husitské v zuboženém stavu. Postaven byl ve 20. letech 20. století a svému účelu přestal sloužit údajně v roce 1983. 
Podle webu hrady.cz libochovický sbor CČH vyvíjí snahu o obnovení tohoto kostela,  aby se zde mohly znovu konat bohoslužby.