neděle, února 24, 2013

Almanach hasičského sboru v Doksanech

K oslavě dvacetiletého výročí založení hasičského sboru v Doksanech byl panem E. Kormundou (župním jednatelem) sestaven "Pamětní spis", vydaný nákladem vlastním v Praze roku 1902. Spis takový sestává se ze dvou částí. První pojednává o vzniku doksanského sboru hasičského a jeho vývoji. Druhá část je jakýmsi náčrtkem historie kláštera doksanského. A protože se mi toto čtení zajímavým zdá, rád Vám ho na těchto stránkách přináším.

DOKSANY - historický náčrtek

Jako běloskvoucí a drahocenná perla lemovaná smaragdy bujné zeleně vroubících ji hájů a lučin, jeví se oku našemu Doksany, jedna to z nejstarších osad na požehnaných nivách vlasti naší, nedaleko úpatí posvátného Řípu. Vznik její hledati dlužno ve věku dvanáctém, kdy v Čechách vládl kníže Vladislav II. (1140-1173), kterýž za vydatnou a účinnou pomoc poskytnutou císaři Bedřichovi I. Barbarossovi (Rudovousému) proti Milánským v Lombardii, jmenován byl prvním králem Českým.

V těch místech, kde nyní Doksany leží, rozprostíraly se v dobách těch širé lesy, jež byly majetkem knížecím, později královského domu a panovník rád a často v nich zvěř četnou a rozmanitou lovíval s celým dvorem svým.A tu při jedné takové příležitosti poznala manželka krále Vladislava, Kedruta neboli Kedruše (Gertrudis), půvabnou a roz­košnou krajinu onu, protékanou stříbrným pásem šumné Ohře. Ve zbožné mysli své, jakou se vyznamenávala Kedruše, ustanovila se na tom, založiti v místech oněch klášter řehole ženské, kde sama chtěla občas trávit v tichosti a ústraní nějakou vždy dobu po hlučném ruchu, který sebou přinášel život dvoru knížecího a královského. Legenda a ústní podání vypravuje, že proti úmyslů jejímu činěny byly: námitky ohledně volby místa, s poukázáním, že ono jest ku zamýšlené stavbě nevhodné pro půdu bařinatou a rozměklou vodstvem Oharčiným. Však Kedruše setrvala na úmyslu svém tvrdíc, že místo ono pro klidný půvab vůkolní krajiny zdá se jí bytí právě spůsobilým k účelu vytknutému. Odtud se vysvětluje nezvyklé sluchu českému pojmenování "Doksany", od řeckého slova »dokei«, což znamená: zdá se mi, »doxan« uzdávší se, t. j. místo pro postavení kláštera vhodné. Že řečtiny a latiny v době tehdejší hojněji užíváno než dnes, toho dokladem jsou památky písemné, listiny erekční a fundační, t. j. zakládající a vůbec dokumenty rázu důležitějšího.

pondělí, února 11, 2013

Novodvorský masopust



Klikni pro vstup do fotogalerie
MASOPUST je zvyk uchovávaný dodnes především na vesnicích. Je to období před Popeleční středou, která zahajuje 40ti denní půst končící Velikonocemi. Je to vyvrcholení doby plesů, veselí a dalších projevů nevázaností. Ta doba je tady a v mnoha obcích i městech se pořádají masopustní veselice a průvody masek. Proto se vraťme do minulého století a trochu si zavzpomínejme. Nejinak to bylo i v naší obci v létech 1973,74, 77 a 1978 , kdy se sešla parta t.č. požárníků a dohodla se, že bychom to mohli také zkusit. Členové sboru si udělali různé masky a velké zvířecí masky se udělali v dílnách JZD. Velkou atrakcí průvodu byla pojízdná šatlava, do které masky vodili diváky na kořaličku, kterou museli zaplatit i pro masku. V šatlavě byli 2 výčepní Josef Kotě a Jiří Kopal, kteří se provinili tím, že šidili na míře a proto byli v závěru průvodu odsouzeni k vymáchání v neckách. Do průvodu se zapojilo mnoho občanů z obou našich obcí a též nám vypomohli požárníci z Doksan a Brozan. Průvod se seřadil a vyšel od česačky chmele ve Chvalíně za doprovodu dechovky p. Mazourka. Prošel obcí, na návsi byl program jako taneční rej masek , zápas s medvědy , který obstaral Frantik Hňup, známý to novodvorský silák a různá legrační vystoupení. Po té se průvod vydal za hojné účasti diváků do Nových Dvorů. Po cestě docházelo k různým legračním vystoupením. Prošel celou obcí , na dvoře u Jardy Plíhala se otočil aby svou pouť ukončil v parku, kde byla závěrečná srandovní vystoupení účastněných masek. Ale úplný závěr se konal zpravidla na sále Kulturního domu. Další velkou atrakcí byli tři lední medvědi a parta cikánů . Cikánky majíc kasičky , slušně žádaly diváky o peníz. Ve své vzpomínce nesmím zapomenout ani na p. Josefa Jukla , který těm kdo neměli škrabošku ochotně zapůjčil paruku a nalíčil „ksicht“. Tato naše akce se stala v širokém okolí tak oblíbenou, že se na ní těšili stovky diváků a v roce 1977 ji dokonce natáčela Československá televize. Členové sboru věnovali zhotovení masek stovky hodin ze svého volného času ale není čeho litovat- byla to zdařilá akce! A ještě jedno si neodpustím abych nejmenoval toho kdo byl duší celé akce a na kterém ležela veškerá tíha materiálního zajištění a organizátorská práce- tak vězte byl to Ivo Drábek senior.


zavzpomínal JaKo st.