pátek, září 26, 2014

Historie národa českého v obrazech


Můj děda aktivně sportoval. Hrával kuželky v hospodě "U Husáků" a taky volejbal za družstvo Nových Dvorů. Asi ne nejhůř, protože mi po něm zůstala cena za II. místo z turnaje v Hrdlech. Dodnes se divím tomu, jak v druhém roce II.světové války, turnaj se konal  7.září 1941 - v neslavném období protektorátu Böhmen und Mähren, mohla být cenou publikace připomínající více či méně slavné okamžiky české národní minulosti. Jedná se vlastně o album pohlednic s obrazy s tématikou dějin českého národa. Jako dítě jsem v ní často listoval a proto její stav není dobrý. Přesto stojí za to podívat se díla českých malířů opatřená krátkými popisky.

 Historie národa českého v obrazech

      






čtvrtek, září 25, 2014

Klášter Doksany v období 30.leté války

Sepsal c.k, konservator František Beneš, uveřejněno v "Časopisu Musea království Českého pro dějepis hlavně český", ročník X., díl V., vydáno roku 1863, OCR a základní editaci provedl pCh)
Obrázky jsou ilustrační a pocházejí z publikace "Historie národa českého v obrazech", z roku 1941(!!!), kterou  jsem zdědil po svém dědovi. Ten ji dostal jako cenu za druhé místo ve volejbalovém turnaji  MNS. Hrdly - 7.září 1941

Nyní začíná pásmo utrpení třicetiletou válkou, jíž Doksanský klášter v plné míře užil. Jan Jiří, kurfirst Saský, spojiv se se Švédy předsevzal r. 1631 dobytí krá­lovství Českého, i vešel se svým vojskem do země. Bez nadání byli Sasové v Ústí, a rychle pokročili do Litoměřic a před klášter, který se před nimi zavřel. Vylámali brány, a střílejíce a divoce pokřikujíce vrazili do kláštera. Třesoucí se panny, nemajíce nikoho ku své obraně, utekly se do kostela a okolo velkého oltáře se shlukly. Převorka Kateřina Mayerhoferová strachem umřela, koadjutor Jan Althaus byl od žoldnéřův zajat, a domácí čeládka utekla a poschovala se. Hrubí němečtí vojáci obořili se na panny v kostele, bili je a prsteny s rukou jim násilně stahovali; pak vzavše kde co bylo koní a dobytka táhli dále ku Praze. Jediný lidštější důstojník zachránil ulekaný sbor panen od dalšího trýznění, a surové vojáky z kostela vyhnal. Koadjutor Althaus musel se na svobodu vykoupiti. 

pátek, září 19, 2014

Vodní hrad Budyně nad Ohří

(text pochází kromě mých poznámek z knihy - Bernau B.;Borovsky F. - Cechy VII - Středohoří, vydané roku 1892 nakladatelstvím Jan Otto - tedy před rozsáhlou rekonstrukcí hradu, kterou v letech 1900 - 1913 provedl rod Herbersteinů, tehdejších majitelů panství. Proto je text velmi kritický k tehdejšímu stavu objektu)

Toť starobylá Budyně, pradávné panské sídlo nádhery milovných Hasenburků, dnes město dosti nepatrné, v němž  pouze barbarskou rukou zkomolené trosky velkolepého někdy hradu a několik náhrobků v kostele děkanském na slavnou nás upomenou minulost. Bývalať Budyně od nejstarších dob majetkem koruny České, a když král Vladislav ve prospěch syna svého Fridricha roku 1173. trůnu se vzdal, ponechal sobě právě panství Budyňské k výživě. Král Přemysl I. potvrdil zde r. 1218. kostelu v Litoměřicích výsadu Spytihněvovu, Přemysl II. pak poctil r. 1267. a 1270. Budyni svou návštěvou. Král Vácslav II. teprve propůjčil Budyni a území k ní náležející biskupu Míšeňskému Burkardovi k užívání; tento vysadil vsi k panství tomu příslušné právem zákupným, což nástupkyně jeho, polská kněžna Gryffina Sandecká, teta králova, smlouvou s osadníky uzavřenou obnovila a král sám roku 1302. potvrdil; tehdáž teprve asi Budyně za město jest povýšena. V listopadu roku 1310. přitáhl k Budyni král Jan, země České si dobývaje. Podruhé viděla Budyně dobrodružného krále toho před svými hradbami, když po zajetí Jindřicha z Lipé dne 26. října roku 1315. přátelé jeho válečně se pozdvihli, aby propuštění jeho na svobodu vynutili.
Na jaře roku 1316. Budyně královskými obležena a po tuhém boji, jehož se i měšťané Pražští vydatně účastnili, dobyta. Král Jan zastavil potom roku 1321. hrad a město Budyni Jindřichu z Valdenberka a Albertovi, purkrabímu z Lisníku, za 2200 kop gr. Pražských a o patnáct let později směnil ji, jak výše zpomenuto, za hrad Žebrák se Zbyňkem Zajícem z Valdeka. Osudy Budyně ve stol. XV. a XVI. souvisely úzce s osudy Hasenburka a tam stala se o nich zmínka.

pondělí, září 15, 2014

neděle, září 14, 2014

Doksany na starých pohledech a fotografiích

Zatím poslední přírustek do sbírky doksanských pohlednic z období před II. svět válkou. Dole vlevo domek a krejčovství pana Krpeše, vedle sedlářství.


 
Zatáčka u zámku

    Klášterní brána kolem roku 1916 


Válečný pohled z roku 1942. Partie před Panským hostincem.

Zámecká brána kolem roku 1943.



"Doksanské náměstí", Dole pohled na bývalý motorest a v té době stojící sochu "Ecce Homo", která před časy nepřežila strážku s autojeřábem a dnes tu dlouhá léta stojí jen její torzo.



  


   









  

Dva pohledy na dnešní faru, kdysi zde sídlila hospodářská správa
panství nebo zde byly byty úředníků



1919 Portál zámecké brány. Vlevo jeden z místních obchodů - smíšené zboží pana Franka

Vpravo, naproti dnešní hospodě se nacházela hospoda "U Hartmanů", kde se podle vzpomínek pana V.Krpeše scházeli zejména váleční vysloužilci z I.svět. války.


 Před obchodem pana Franka možno vidět jednu ze dvou doksanských benzínových pump.


Nádherný pohled na zámeckou bránu - rok 1885 (pohled dodal Šindy) - spokojenej? ;-)


Jedno ze dvou doksanských řeznictví - Hromádka

Pohled na stejnou ulici ve směru od Prahy - 1943 

Před rokem 1900. Pohled od brány kláštera.
Část zájezdního hostince (býv. zdravotního střediska) ještě v původním stavu.


Pohled na stejnou budovu - snad z roku 1672.
(Z knihy Bernau B.;Borovsky F. - Cechy VII - Středohoří)

Terespol se nachází v části obce dříve zvané Solopisky. Dnes už by ho asi kněžna Poniatowská nepoznala...





Původní doksanský jez se nacházel v těsné blízkosti obce, kousek nad cestou k dnešnímu jezu 






  
Krásná kovaná brána na mostku v parku.


Budova školy kolem roku 1953


pátek, září 12, 2014

Evermod Vladimír Balcárek - Doksany nad Ohří - bývalý klášter premonstrátek

V roce 1929 vydal strahovský archivář a farář v Doksanech vdp. Evermod Vladimír Balcárek - Stručného průvodce dějinami bývalého kláštera sester premonstrátek v Doksanech nad Ohří.
Jedná o rozsahem útlé dílko , které však obsahuje spoustu zajímavých a důležitých informací zejména o chrámu Narození Panny Marie v Doksanech. Prohlédnout si ho můžete kliknutím na obrázek.

 Stručný průvodce dějinami bývalého kláštera v Doksanech

Vdp. Vladimír Evermod Balcárek - strážce dědictví doksanského kláštera

E. V. Balcárek a J.V. Uhlíř
Nelze nevzpomenout dvou největších ochránců a strážců dědictví doksanského kláštera z řad strahovského řádového duchovenstva. Byli to dva významní kněží, kteří zde působili jako duchovní správci v letech 1924 až 1992. 

Prvním z nich je pan arciděkan Evermod Vladimír Balcárek (1885-1974). Duchovním správcem Doksan se stal v roce 1924 a působil zde až do roku 1969, kdy odešel do důchodu, aby postoupil své místo neméně obětavému a významnému strážci Doksan. Stal se jím vdp. Jeroným Václav Uhlíř, vězněný dlouhé roky komunistickým režimem. Do Doksan přišel s podlomeným zdravím. Přesto se věnoval svému poslání vzorně a statečně překonával všechny překážky, jež se mu stavěly v cestu. Výborně využíval své znalosti řemeslnických prací, kterým se naučil ve vězení, a když chyběly potřebné finance i pracovníci, prováděl některé opravy a údržbu v prostorách kostela osobně.

pátek, září 05, 2014