čtvrtek, března 16, 2017

Založení pevnosti Terezínské

Kapitola z knihy "Farní osada sv. Vojtěcha v Počáplích" vypravuje člen řádu sv. Benedikta a správce duchovní v Počáplích - páter Cyril František Kaněra - 1900.

Jakmile vysvitlo jarní slunce v r. 1780, přišel sem z nařízení císařského zástup vojenských geometrů s jenerálem Pelegrínem a plukovníkem ze Steinmeců, aby na místě Něm. Kopist položili základy pro novou pevnost. Když pak císař Josef z Moskvy se vraceje, do Litoměřic přibyl a osobně práci začatou prohlížel, položil vlastníma rukama základní kámen, na němž jméno jeho "Josef II. A. D. 1780" vytesáno bylo. Bylo to l0 října okolo 11. hod. před polednem. Po slavnosti té rozdal 49 zlaťáků vlastnoručně mezi dělníky. Potom nařídil, aby pevnost ta ke cti matky jeho se jmenovala Terezín.



   
Základní kámen pevnosti terezínské
Odevšad přitáhlo sem množství zedníků cihlářů, dělníků, nádenníků ženatých s dětmi i svobodných. Na polích Čes. Kopistských a Trávčických dělány a páleny byly cihly. Místům těm, nyní zase v pole upraveným, posud lidé říkají „Zieglflanky". Při orání jest dobře znáti dle červené hlíny, kde pece stály. S dělnictvem různým vloudilo se také sem celé hejno neřestí a neplech. Cihelny byly pelechem nemravnosti a hnízdem mnoha nemanželských dětí.

Vojáci rozličných pluků a druhů - i ženatí — byli po vsích ubytováni. Jak dalece bylo nám možno z matrik křestních vypátrati, byl Michael Paš, vojín pluku Mich. Wallisa v Trávčicích, Jan Vil. Kramer od pluku Fr. Kinského v Počáplích, Ant. Dobrava od pl. Warteslebena v Trávčicícb, Fr. Grimin od pl. Thiehaima, Jiří Schneider od pl. Wallisa, Vácslav Skřivan od téhož pluku, Jos Friedl, Jan Weber, Jan Jiří Auert, Jan Řehák, Fr. Petrovic, Jan Čurek od pluku Kinského v Počáplích, Jan Teuber od pl. Kinského v Čes. Kopistech, Jan Grund od pl. Oldřicha Kinského v Č. Kopistech, Vácslav Kartus od pl Oliver. Wallise v Hrdlích, Theofil Hofmann.  Tito uvedení byli ženati a zde dali dítky své pokřtíti. Mnozí z nich nadobro zde uvázli. Až do r. 1791 bylo vojsko po vsích ubytováno k nemalé nesnázi občanů. Teprv když pevnost, dohotovena byla, odstěhováno do kasáren.

K stavbě pevnosti muselo město Litoměřice postoupiti tak zvaný Kandorský statek za 215 zl. 37 d., Mlíkojedy postoupily pozemky Kučerovské a Schreierovské Německým Kopistům, které byly přeloženy asi půl hodiny dále k Lukovci a Lovosicům. Trávčice celé, které ležely při řece Ohři u tak zvaného Vlčkova, musely též přestěhovány býti na místo nynější. Kostel Počáplský musel jim postoupiti 2 a půl korce pozemků za 42 zl. 26 d.

Pevnost byla v krátkém čase rozličným lidem ,zalidněna, neboť osadníkům dány veliké výsady; osvobození od daní na jistou dobu, záloha z eráru na 4% zúročitelná a 7% na srážku kapitálu, stavební místa zdarma atd. Obyvatelé pevnosti podřízeni byli magistrátu Litoměřickému, jemuž bylo nařízeno osadníky přijímati a usazovati. Jeneral Pelegrini nabídl měšťanům, aby stavěli v pevnosti pivovar, že jim vymůže na 20 let osvobozeni od daní. Ale měšťané otáleli tak dlouho, až erár sám pivovar vystavěl a Terezínu odevzdal, až by příjmy výlohy stavební ukryty byly.

Dne 9. prosince 1782 povýšen byl Terezín za král. město a v r. 1810 vystavěn v něm kostel, jenž 15. října od bisk. Vács. Chlumčanského z Přestavlk posvěcen byl. V roce 1842 zřízena tu samostatná farnost.

Německo-kopistští začali hned z počátku stavby pevnosti činiti vzdory své vrchnosti toužíce po svobodě a chtíce býti obyvateli nové pevnosti, proto všechna místa, která jim vrchnost k přestěhování se vykazovala, zamítali, robotu hned z jara všickni, vyjma asi dva neb tři, kteří přece přišli na práci, úplně zanedbávali. Vzdor jejich ani napomínání ani vyhrůžky nemohly zlomiti. I zadala vrchnost stížnost k císaři. V únoru 1781 přišlo z Vídně nařízení, že Německé Kopisty mají se na pohodlné a bezpečné místo přeložiti. Sedlákům císařské rozhodnutí nebylo milé, ale vojenskou rukou a krajským úřadem přinuceni byli, aby si jiné místo vynašli, kteréž jim konečně vykázal na pozemcích jejich stranou k Lukovci plukovník Steinmetz u při­tomnosti hejtmana okresního De Schönau a ze strany vrchnosti provisora P. Gerlaka Pause a řiditele hospodářského Nep. Laube a sice komisionelně.

Po skončené komisi nařízeno bylo řiditeli Doxanskému, aby povolal geometra a dal vyměřiti místa pro usedlosti, což když řádně od Jiráska geómetra Litoměřického provedeno bylo, vyměřeno místo obce. Občané nyní byli uspokojeni a začali stavěti nové své příbytky.

Začátkem března zdvihl se led; řeka Ohře dílem vystoupením vody Labské dílem náspy nové pevnosti v běhu zdržovaná ano zastavovaná, způsobila velikou povodeň, takže hráz hned pod Boušovicemi, která sloužiti měla za břeh Oharky, protrhnutím hrozila, kdyby záhy z pevnosti vojsko nepřišlo a hráze neupevnilo. Průtrž ta velikou zkázu by byla způsobila obcím níže položeným (Čes a Něm. Kopistům a Trávčicím) a hluboko půdu z polí odnesla, ale upevněním oné hráze krajina ta záhubě ušla. Avšak České Kopisty přece uniknouti nemohly; neboť proud vody na místě, které lid říkal "Škaredá tůně" protrhl násep pevnostní a plnou prudkostí hnal se na ves, takže obyvatelé, zvlášť část nižší obývající, sotva život zachránili pomocí loděk vojenských. Povodeň zatím více a více rostoucí mnohé příbytky podemlela, neboť byly z větší Části vystaveny z cihel na slunci sušených a nepálených. Mnoho nářadí a dobytka vodou odneseno. Škoda komisí vyšetřena a od eráru penězi na krajs. úřade složenými vynahrazena byla, ale ves začala se rozpadávati.

Sedláci Německo-Kopistští vidouce se býti v úzkých, konali porady, jak by se vymanili z poddanství Doxanského. Konečně návodem jakéhosi ničemy Svobody, propuštěného vojáka, jenž jim všechnu milost u císaře vymoci sliboval, vydali se dva sedláci (jakýsi František Krumpholc vulgo Cyprian a Vácslav Motyčka vulgo Hronek, u něhož shora řečený ničema bydlel) do Vídně a podavše pamětní spis Jeho Veličenstvu, všechno dobré a i svobodu sobě slibovali. Veselí domů se v květnu navrátili. Ale ve svém očekávání byli sklamáni, neboť rozhodnutím císařským bylo jim nařízeno zůstati v poddanství a na vykázaném místě základy nové vsi klásti. Takovéto rozhodnutí tvrdošíjnému člověku nebývá vhod, proto berouce v podezření úřady, že rozhodnutí podvržené a vymyšlené jim vydali, znova vyslali dva, totiž Jos. Šelkopa a Josefa Vítka do Vídně k císaři. Ale ti pořídili jako první. Císař o jich urputnosti od Steinmetza zpraven, pod vyhrůžkou zavření do arestu přístup jim zakázal přísně nařizuje, aby ves stavěli. Uposlechli a v červnu, jak nyní jest viděti, ves ze základu provedli pod posledním rychtářem staré a prvním nové, Jana Plicky, jehož příbytek číslem l. vyznačen jest.

Nicméně však k vrchnosti své stále lstivě se chovajíce, rozličné pokusy činili, aby ji sužovali brzo stran polnosti, brzo stran hospody, a zase stran řeznictví, jež úplně za své právo vydávali.

Stavba vsi pokračovala rychle, takže dne 1. července mohl první křesťanské cvičení farář v ní konati. Příležitost pro kněze poslali Ale když po druhé dne 15. zase mělo býti konáno, příležitosti neposlali, vymlouvájíce se, že mají tuze daleko. Zdá se ale, že byli již nadchnuti novými zásadami náboženskými a očekáváním tolerancí sektářů, kteráž skutečně 4. srpna 1781 tak zvaným tolerančním patentem se dostavila.

Žádné komentáře: