sobota, března 18, 2017

Kaple sv. Jana Nepomuckého - Chvalín

Obdélná kaple s trojbokým závěrem, předsíní s trojúhelným štítem a kamenným portálem vstupu s datací 1725. V západním průčelí lodi dvojice věžiček, v hřebeni kopulové střechy lucerna. V interiéru necková klenba na pilastrech se štuky, a kruchta. Památkově chráněno od roku 1958. (Zdroj npu.cz)

   

KOSTEL sv. Jana Nepomuckého, filiální, orientovaný, z lámaného kamene, omítnutý; byl roku 1725 zbudován od kláštera doksanského (snad O.Broggio), jemuž ves Chvalín náležela od r. 1226. Zevnějšek obdélníkový s malou předsíňkou a dvěma nárožními věžičkami na západní straně; z valbové střechy vyčnívá uprostřed zděná lucerna. Na pravoúhlém pažení portálu letopočet: MDCCXXV; nad ním štuková kartuš s poprsím sv. Jana a se znakem doksanským.

Vnitřek má tvar podélného osmihranu, 900 m dlouhý a 650 m široký; stěny jsou členěny korinthskými pilastry spojenými řimsou. Čtyry okna v hlavních osách obdélníková. Na neckovitém klenutí štukové roz-viliny, v jejichž čtyřech kartušfch nalézá se monstrance, kniha, globus s okřídleným srdcem a kříž. V lucerně holubice mezi okřídlenými hlavami andílku.

Hlavní oltář, barokní, s velkým kartušovým rámem z mistrně řezaných rozvilin akantových. Oltářní obraz na plátně, celá postava sv. Jana Nep., dosti slušná práce 18. stol. Dva pěkné ze dřeva řezané relikviární rámy s obloukovým a mušlovým ornamentem, 1,15m vysoké, 0,65m Široké. Antipendium kožené s malovanými květy stylisovanými, volně rozházenými po ploše. Na vedlejším oltáři malý relikviářík, akantový rámec dřevěný, 0,33 m vysoký, 0,26m široký, velmi pěkná práce 18. století.

Nápisový kámen po pravé straně hl. oltáře zazděný:
1725
IMPD (Josef Mika, praepositus Doxanensis)
POSVIT ER REXIT & BENEDIXIT.

Kalich z pozlacené mědi, 0,20 m vysoký; plochá noha šestikruhová, nodus hruškovitý, číška prohýbaná ; vše pokryto tepaným stuhovým a rozvi-linovým ornamentem, v rozvrhu pěkné, v detailním provedení slabé. (popis dle Bohumila Matějky 1898)


   
Obraz sv. Jana Nepomuckého na oltáři, dílo S. Noseckého z roku 1732, byl roku 1931 opraven malířem Fr. Suchánkem, což připomíná i nápis na zadní straně za přispění rodiny Tachecích, která v té době obývala statek č.2.

   

Vzpomínka pana Václava Krpeše na chvalínskou pouť:
Žním předcházelo období senoseče, které bylo rovněž náročné na práci. Velkostatek měl za školou obrovskou louku sahající až k Novým Dvorům, na níž rostla šťavnatá luční tráva. Z jedné strany byla ohraničena potokem lidově zvaným „Zipel“ (v literatuře je také označován jako Čipel, nebo Čipelka). Na hraniční protilehlé straně louky protékala uměle vytvořeným korytem druhá větev „Ziple“ a souběžně těsně vedle ní se táhla polní cesta, po níž bylo možné dojít kolem Nových Dvorů až do Chvalína a odtud dále do tehdy okresního města Roudnice n. L. Ve Chvalíně je kaple zasvěcená sv. Janu Nepomuckému, jehož svátek se slaví 16. května a to je období nejkrásnějšího jara. Právě v tento čas, když všechno v přírodě kvete a voní, se slavívala známá chvalínská pouť a já si živě pamatuji na jeden takový nádherný květnový den. Mohlo to být kolem 16. května (asi v roce 1931), určitě byla neděle, když jsem šel se staršími sourozenci po této polní cestě - zdobené odkvétající alejí ovocných stromů - do Chvalína na pouť.

Byla to pouze malá pouť, avšak o to krásnější. Malý kolotoč, několik krámků na návsi, svátečně odění a spokojení „Chvaliňáci“ se svým starostou panem Vláskem v čele a se svými přespolními hosty, z nichž k nejdůležitějším patřil pan farář Balcárek. Slavnostní náladu doplňovalo vyzvánění dvou malých zvonů chvalinské kapličky a vyhrávání dechové hudby. V rodinách nechyběly ani nezbytné koláče a doma připravovaný slavností oběd. Pouť vrcholila bohoslužbou doprovázenou písní „Vroucně vzýván budiž svatý Jene“ z roku 1847, která má značně podmanivou melodii. Nemohu od té doby na tuto píseň k sv. Janu zapomenout. Snad je to i proto, že se váže na tu zvláštní slavnostní atmosféru, která v tento nádherný roční čas na pouti panovala. Vždy kolem svatojánského svátku se mi tato píseň obnovuje ve vzpomínkách, a pokud jsem náhodou v Doksanech, vždy se v kostele zpívá. Je spojena s nezapomenutelným krásným květnovým dnem a cestou podle „Ziple“ na chvalínskou pouť, která se už nikdy nebude opakovat. Tehdy jsem ještě neministroval a slovům té písně jsem ani moc nerozuměl. Později jsem poznal, že i ona slova jsou obsahově krásná a k melodii se stoprocentně hodí. Když jsem přišel pozdě odpoledne z pouti vyhladovělý domů (peníze na zakoupení nějakých pamlsků chyběly), hodně mě bolely nohy a byl jsem „zdravě“ unavený, takže jsem rychle usnul a spal spánkem spravedlivých „jako dudek“.


čtvrtek, března 16, 2017

Založení pevnosti Terezínské

Kapitola z knihy "Farní osada sv. Vojtěcha v Počáplích" vypravuje člen řádu sv. Benedikta a správce duchovní v Počáplích - páter Cyril František Kaněra - 1900.

Jakmile vysvitlo jarní slunce v r. 1780, přišel sem z nařízení císařského zástup vojenských geometrů s jenerálem Pelegrínem a plukovníkem ze Steinmeců, aby na místě Něm. Kopist položili základy pro novou pevnost. Když pak císař Josef z Moskvy se vraceje, do Litoměřic přibyl a osobně práci začatou prohlížel, položil vlastníma rukama základní kámen, na němž jméno jeho "Josef II. A. D. 1780" vytesáno bylo. Bylo to l0 října okolo 11. hod. před polednem. Po slavnosti té rozdal 49 zlaťáků vlastnoručně mezi dělníky. Potom nařídil, aby pevnost ta ke cti matky jeho se jmenovala Terezín.



   
Základní kámen pevnosti terezínské

pondělí, března 13, 2017

Bledulkové nadělení

Letošní, oproti minulým letům vlhčí zima, zapůsobila pozitivně na populaci bledulí v lužním lese kolem řeky Ohře. Jsou jich doslova miliony...
         





neděle, března 12, 2017

Terezín - krátká nedělní procházka

V Terezíně pokračují práce na čištění hlavního příkopu a kynety - pískovcem vyzděné strouhy sloužící jako odvod spodní a dešťové vody a v případě napadení nepřítelem k rychlému zaplavení či vypuštění hlavního příkopu.

  

   
Pevnostní most a horní vodní brána

   
Pohled z  šancí na Reduit a Ravelin 18


      
Bývalá Drážďanská kasárna a nebo taky za bolševika kasárna Jana Žižky.
Vpravo relikt socialistické zhovadilosti - buzerplac s kukaní pro lampasáky a cedule oslavující vrahy a okupanty z "tábora míru".

   
Vlevo současnost, vpravo rok 1968 po vpádu vojsk Varšavské smlouvy.