čtvrtek, listopadu 06, 2014

Jak to bylo s osadou Mury

Osada Mury se nacházela nedaleko Hostěnic, starodávného sídla tzv. Skrčků, kteří  své jméno  získali podle způsobu pohřbívání (skrčené kostry) a žili v této oblasti v období okolo 2000 let před Kristem. První zmínky o Hostěnicích se datují do 9.století  do doby bájného knížete Hostivíta.  Ve vsi odbočuje z řeky Ohře takzvaný „Brozanský náhon“ , který se vine krajinou, prochází obcí Brozany, kde pohání turbinu elektrárny a vrací se zpět do řeky pod bývalým cukrovarem v Doksanech.  Území mezi řekou Ohře a náhonem se od pradávna říká Ostrov sv. Klimenta. Již samo jméno tohoto světce naznačuje kult prvých slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, kteří prý přinesli ostatky sv. Klimenta - patrona kameníků a ochránce před vodním živlem, do českých zemí.

  Na tomto ostrově ležela kdysi  osada s tajemným jménem Mury, které se snad odvozovalo od latinského murus, zeď. Toto vysvětlení velmi pohoršovalo české obrozence, kteří  původ pojmenování  osady raději spatřovali ve slovanské bohyni Moraně – Můře. Pravdu se dozvíme jen ztěží.

První zmínky o staré osadě pocházejí z období založení doksanského kláštera knížetem Vladislavem a jeho ženou Gertrudou, kteří klášteru roku 1146 věnem darovali velké množství vesnic na Podřipsku a mezi nimi i Mury. Tato nadání byla sepsána na darovací listině (teď už)krále Vladislava, která však shořela při požáru kostela v roce 1200. Představení kláštera se proto obrátili na dalšího krále Přemysla Otakara I. s prosbou na vystavení  listiny nové. Toto král roku 1226 učinil a navíc osadu pozdvihl na město s právem konání trhů.
Město Mury se dále uvádí v potvrzovací listině Jana Lucemburského jako majetek kláštera doksanského.  Ještě v  zakládacích knihách arcibiskupství Pražského od r. 1350 jmenují se městečkem; r. 1398 byl sem kněz Mikuláš, řeholník z kláštera Strahovského, za faráře dosazen.

 Roku 1341-42 byly však Mury poničeny velikou povodní, přičemž se zachoval pouze kostelík sv. Klimenta a údajně další dva domy – myslivna a rybárna.  
Sám panský dvůr, a snad i fara, která tu zajisté také bývala, zmizely v divokých vlnách. Zachráněné obyvatelstvo bylo převedeno na místo v lesích mezi Doksany a Chvalínem, kde stával klášterský dvůr, a kde jim klášter vykázal pozemky na založení nové osady, jež pojmenována  Nové Dvory. Pozemky, které mívávali murští osadníci kolem Mur, zůstali jim až do naší doby. Jsou dosud jmenovány „na Moursku“.  Privilegium města na novou osadu Mury přeneseno nebylo, ani fara nebyla více obnovena. Kostelíček stal se pouze filiálním. Hřbitov za vodou byl zrušen, zemřelí z Nových Dvorů pochováváni jsou nyní na ústřední hřbitov u sv. Petra a Pavla v Doksanech. Samota je nazývána nyní „ na Klimentě“. (A. Janda).

Patrně jediné zobrazení kostelíka sv. Klimenta z roku 1911, tak jak ho zakreslil pan A. Janda, aby pro paměť byl zachován.

Kostel sv. Klimenta, původně jistě románský, byl na počátku 18.století za probošta Míky barokně přestavěn a sloužil svému účelu až do roku 1782, kdy byl stejně jako klášter v Doksanech zrušen císařem Josefem II. a posléze prodán státní administrací r. 1795  domkáři Františku Vysokému za 95 fl. rýn., jenž z něho učinil domek o jednom patře, přepaživ jej příčkami.
František Beneš ve svém článku z roku 1863 uvádí následující:
Můj nebožtík otec Josef Beneš, který 6. ledna 1858 v 93.roce svého věku zemřel, ve svých zápiskách spomíná, že ještě před osmdesáti léty v kostele na Murách svátek svatého Klimenta slaviti pomáhal, a zajisté byl on do nedávna poslední živý svědek činnosti zrušovací­ kommisse, která za cis. Josefa II. Doksanskému klášteru konec učinila. Mnoho zajímavého z toho času do svých zápisek položil. Kostelík sv. Klimenta po svém zrušení v pouhý barák pod číslem 39 se proměnil, od povodní, jest silně tržen, střechu má do polovice kurkami, do polovice doškami krytou, a bydli v něm jakýsi Neumamn, kterýž od Novodvorské obce také malé zahrádky za roční činži deseti mázův piva používá. Staveníčko jest 18 krokův dlouhé a 8 krokův široké, a uvnitř jsou dvě jizby a jakási kulna.
Dle pana Václava Krpeše z Doksan žila rodina Neumanova v tomto domku ještě po válce v roce 1945. Snahou bylo kostelík obnovit. Proto byla založena „Jednota za obnovu kostela sv. Klimenta“, která měla rozsáhlé plány, ale v době komunistického režimu zanikla.  Přestože dnes domek slouží  jako rekreační objekt – viz foto, stačí sejít z cesty do pole a spatříte zbytky barokního portálu nad bývalým vchodem do kostela.   

Stav kostelíka v roce 2002, kdy už  sloužil jako rekreační objekt



Současný stav 2014







Žádné komentáře: