Litoměřice - staré obrázky a pohlednice

Brozany v Litoměřicku - zpráva z roku 1863

Již před lety jsem na google.books narazil na skeny časopisu "Památky", vydávaný Museem království Českého. Pro mě byl zajímavý zejména ročník 1863, kde c.k. konservátor František Beneš publikoval rozsáhlé články o klášteru v Doksanech a jeden příspěvek, který tu dnes "laskavému čtenáři" předkládám  se týkal i Brozan a starobylého kostela svatého Gottharda.

Mě osobně nejvíce pobavila část, kde F. Beneš popisuje "čarokrásný výhled" od místní tvze slovy:. Výhled ze zámku jest čarokrásný, vidíme s výše jeho: Dolánky, slavné Doksany, Terezín, Litoměřice, vysoké homole středohorské, Koštálův hrad, Hasenburk, k východu

Sovín blíže Roudnice, kde dle pověsti slyšen byl Husův hlas, když na Řipu kázal, velebný Říp a posléz v dáli z obzoru vyčnívající vysoký Jeleč čili Sedlo.

Jelikož tvrz jako takovou dnes utlačuje vedle stojící megalomansky pojatý rodinný dům s jakýmsi betonovým mauzoleem, nestojí zato šlapat ty schody neboť vyhlídka je mizerná.

František Beneš - Brozany, 1863

Prachová

Kousek od Polep, mezi obcemi Hrušovany a Encovany, leží na malém návrší ruiny kostela "Prachová". Kdysi zde byla i osada stejného jména, ale ta pravděpodobně zanikla za husitských válek. Na rozvalinách starého kostela byl v 19. století postaven kostel nový, zasvěcený sv. Václavovi. Ten zas svou péčí zruinovali bolševici. 

Přístup ke kostelíku je snadný(je zakreslen i na turistických mapách) a tak při cestě na Liběšice stojí zato udělat malou zastávku.

Stručná historie SDH Nové Dvory

Náš sbor byl založen v roce 1908, kdy se několik občanů naší obce rozhodlo založit ochranný spolek k ochraně majetků a zdraví občanů, dle hasičského hesla „Ni zisk, ni slávu - bližnímu ku pomoci, vlasti ku prospěchu“.

Obec Nové Dvory se nachází nedaleko památné hory Říp v bývalém okrese Roudnice n.L. a tudiž byl náš sbor členem bývalé župy Podřipské.

Po založení sboru se členové věnovali hlavně výcviku. Cvičilo se s ruční zápřahovou stříkačkou a hákovými žebříky. V případě požáru zasahoval sbor v naší obci nebo v sousedních obcích ve Chvalíně, Rohatcích a Hrobcích. U sboru byl též založen pohřební odbor, který v případě úmrtí některého člena finančně přispíval pozůstalé rodině. Též velice činná byla samaritská stráž sboru, která poskytovala první pomoc občanům naší obce a všem těm, kteří potřebovali ošetřit. Na příklad v roce 1939 samaritská stráž poskytla ošetření lehčího rázu ve 25. případech.

Hasičská technika a výzbroj sboru byla v roce 1935, hasičská ruční čtyřkolová stříkačka, dva hákové žebříky, 20 košů na vodu, 260 m. hadic, naviják na hadice, zvedák ke stříkačce a velká lucerna. Vybavení samaritní stráže bylo, 1 ks. nosítek, jedna nástěnná lékárna ve zbrojnici a šest kusů samaritánských toreb.

Jednou z činnosti sboru bylo pořádání vzpomínkových akcí například Vatry k uctění památky

T.G.Masaryka, Mistra Jana Husa a dalších významných činitelů. Dále členové sboru hráli divadelní představení, pořádali přednášky,taneční zábavy a řadu různých společenských akcí. Možno říci, že hasiči byli jedni z předních nositelů kulturního a společenského života v naší obci. Spolupráce s okolními sbory byla dobrá a členové sboru se účastňovali mnoha župních sjezdů, cvičení a oslav kde aktivně vystupovali. Na těchto setkáních byly navazovány přátelské styky mezi hasičskými sbory.V roce 1939 náš sbor prodal již nevyhovující a zastaralou stříkačku a zakoupil z prostředků sboru novou motorovou stříkačku DS 16 s předvozkem a 200 m. hadic. Stříkačku vyrobila a dodala firma R.A. Smekal Slatiňany. Cena stroje byla 31.000 Kčs. a obecní úřad přispěl částkou 5.000 Kčs.

Doksanský most

Chodíme a jezdíme po něm, ale známe ho vůbec?  Most u Doksan, důležitý spojník břehů řeky Ohře mezi Brozany a Doksany. Koho z nás  by napadlo, že právě on letos na jaře oslaví  své kulatiny? Přesně 15. dubna  uplyne 80. let od započetí jeho stavby. Ale pojďme si přečíst, co o něm napsal v roce 1928 sám Ing. J. Kubišta: 

Stavba mostu v roce 1928

Dne 15. dubna 1928 započato bylo se stavbou nového železobetonového mostu přes Ohři mezi Brozany a Doksany, pod nynějším dřevěným mostem pontonovým. Provádí se ze železového betonu o třech otvorech 11,60; 49,90 a 11,60 m světlosti. Střední otvor o světlosti 46,90 m jest konstrukce s horními obloukovými nosníky ze železového betonu s táhly a se zavěšenou mostovkou. Krajní pole, světlosti po 11,60 m, jsou prosté trámy železobetonové. Volná šířka mostu jest 7,40 m, z čehož připadá 4,80 m na dlážděnou vozovku a po 1,30 m na oboustranné chodníky.

Most počítán jest na zatížení I. třídy, t. j. strojní oračkou o váze 22 tuny. Pilíře mostu z prostého betonu založeny byly ve hloubce 30 m pode dno řeky na tvrdém modrém slínu pomocí jímek, při čemž byla voda strojově čerpána centrifugálními pumpami. Na stavbu spotřebováno celkem 1,500 m 3 betonu a 1,400 q prutového železa. Se stavbou mostu spojena jest i stavba příjezdných silnic na obou březích řeky Ohře o celkové délce 1,300 m a šířce silnice 7,0 m.

Most bude státi 1.250.000 Kč, stavba silnic 350.000 Kč, celkem 1.600.000 Kč. Stavbu provádí firma Kapsa &Miller, úředně autorisovaní stavební inženýři z Prahy VII.

Všechny práce dokončeny budou koncem listopadu 1928 a po zatěžkávací zkoušce bude most v prosinci t. r. předán veřejné dopravě. Tím splněno přání městyse Brozan, který dlouhá léta o stavbu jeho usiloval. Most jistě přispěje k rozvoji obce i celého kraje.

Doksansko - brozanský převoz. V pozadí
pontonový most, který se na zimu rozebíral.

Jen pro úplnost doplňuji, že zmiňovaný pontonový most stával na místě tehdejšího brodu, tj. o něco výše proti proudu řeky Ohře. Jeho umístění zachycuje pohlednice vlevo. Stával mezi přívozem a dnešním mostem.  Jak uvádí Václav Voborský, pontonový most byl vystavěn ve stejné době jako cukrovar v Doksanech,  aby mohli brozanští hospodáři dovážet řepu do Doksan. Tento most však nebyl stálý a každého jara musel být rozebrán, aby nebyl odplaven velkou vodou. Což se samozřejmě několikráte stálo a jeho zbytky  byly dokonce nalezeny až u Terezína.

Výstavbou nového železobetonového mostu byla zároveň opuštěna prastará cesta z Brozan do Doksan, jejíž původ sahal hluboko do minulosti. 

Šárka F.
(drobné úpravy pCh)

Doksany - historie kláštera dle F. Beneše

Doksany, býv. královský, panenský klášter Praemonstrátek nad Ohří

Sepsal František Beneš, c.k. konservator - 1863


   
   

   

   

  

Kuželky u Moravců - Husáků

Tak takhle se u Moravců(dříve hostinec "U Husáků") koulely kuželky. Něco podobného bychom dnes u hospody taky potřebovali... Druhý zprava můj děda "Francina" Chládek. Odhaduju ho tak 17-18 let, což by znamenalo, že foto je z let 1937-8 plus minus....(aktualizace - vypadá to na rok 1940)
Jak zjistil soused Petr Moravec, malý kluk sedící uprostřed fotky je jeho otec Karel Moravec a pán s koulí (zcela vpravo) jeho děda Karel Moravec st., který měl dům č.p. 41 od roku 1934 v pronájmu a provozoval zde obchod - koloniál. Později, v roce 1941 pan Moravec tento dům zakoupil do svého vlastnictví.

Střed obce (údajně 1938). Vlevo restaurace u Husáků, dále  statek Legnerů, vpravo č.p 3 - Jakeš a kaplička sv. Jana Křtitele zbouraná v roce 1970.

Alodiální(svobodné) panství Doksany a zboží Malé Březno

Nedávno jsem se díky pracovníku oblastního muzea v Litoměřicích panu Oldřichu Doskočilovi dostal k výňatku z třináctidílného díla Johanna Gottfrieda Sommera "Daskönigreich Böhmen"(Království české) z roku 1833. Bývalému Litoměřickému kraji je věnován hned díl první a samozřejmě tu nechybí "Panství doksanské" v té době již dvě desetiletí ve vlastnictví rytíře Jana Antonína Lexy z Ahrenthalu. Je docela zajímavé podívat se na naše okolí očima té doby. K popisu panství je připojena i stručná charekteristika jednotlivých obcí, kde nechybí ani Nové Dvory a Chvalín.

Pro ty z Vás, kteří by snad zatoužili po celé Sommerově encyklopedii dodávám, že dílo je dostupné v některých vědeckých knihovnách, avšak bohužel pro mě v němčině. Jak jsem zjistil, dá se koupit i na internetu za pouhých 20 tisíc Kč, v originálním vydání knihkupectví J.G. Calveho, Praha, 1833.
Čechy, Litoměřický kraj (Böhmen, Leitmeritzer Kreis) Praha, knihkupectví J. G. Calveho 1833.