Aktuality

• Jiří Padevět - Květnový lynč - o událostech po osvobození Roudnice n.L. v roce 1945

07 října 2014

Starý židovský hřbitov v Roudnici nad Labem

Starý židovský hřbitov v Roudnici nad Labem se nachází zhruba kilometr západně od vlakového nádraží v Roudnici nad Labem, mezi ulicemi Třebízského a Farského. Založen byl v roce 1613 a poslední pohřeb zde proběhl asi v roce 1896. Rozkládá se na celkové ploše 4679 m2 a nachází se zde na 1700 náhrobků. Řada z nich jsou velmi cenné náhrobní kameny, vyvedené v barokním, renesančním a klasicistním slohu. Nejstarší náhrobní kámen, který byl na tento hřbitov přenesen ze středověkého hřbitova, pochází z roku 1611. Středověký hřbitov se nacházel v místě augustiniánského kláštera u zámku. V severní části hřbitova je možno nalézt skupinu hrobů mučedníků, kde jsou pohřbeny oběti pogromů. Hřbitov nebyl výrazně poničen během druhé světové války ani za minulého režimu. Tehdy sice existovaly snahy o přeměnu hřbitova na park, bylo jim však zabráněno. V 90. letech vznikla nová vstupní brána a hřbitov byl zrekonstruován za podpory místního podnikatele Michala Horáčka. Součástí areálu hřbitova je dnes opuštěný dům hrobníka, v minulosti využíván k bydlení, a vozovna, používaná jako garáž. 
Hřbitov je majetkem Federace židovských obcí a v roce 1992 byl prohlášen kulturní památkou. Je volně přístupný, a to z nově zbudovaného prostranství při Farského ulici. (zdroj Wikipedia)

Nový židovský hřbitov Roudnice n.L.

Nový židovský hřbitov v Roudnici nad Labem se nachází na západním okraji města Roudnice nad Labem v ulici U Hřbitova, naproti městského hřbitova. Založen byl v roce 1890 po vyčerpání kapacity starého židovského hřbitova a celková rozloha hřbitova čítá 4473 m2. Pohřby zde probíhaly i po druhé světové válce. V období socialismu byly téměř všechny náhrobní kameny rozkradeny jako stavební materiál a takřka zcela zanikla i zeď kolem hřbitova. V roce 1985 došlo k požáru místní obřadní síně v maurském slohu, z níž zbylo pouze obvodové zdivo. Po roce 1990 došlo k obnovení obvodové zdi a zabezpečení hřbitova před vandaly. Vzhledem ke zmíněným krádežím se však dochovalo pouze deset náhrobních kamenů z let 1899 až 1943.
Od roku 2002 probíhá rekonstrukce hřbitova, který je majetkem Federace židovských obcí. Hřbitov je uzamčen. (zdroj Wikipedia)

Černobílé fotografie pocházejí z roku 2000, kdy areál hřbitova nebyl ještě oplocen a sloužil jako skládka nebo cíl procházek za účelem vyvenčení domácích mazlíčků.
Následují fotografie pořízené v roce 2008, kdy byl již hřbitov oplocen a udržován

06 října 2014

Přehled domů v obci Nové Dvory dle čísel popisných

Následující dokument je převzat z místní kroniky obce Nové Dvory (http://www.nove-dvory.cz). Historickou část zpracoval koncem 19.století pan Antonín Janda, budyňský učitel a archivář. Jeho práci doplnila svými poznámkami bývalá kronikářka Šárka Fričová. Oběma patří můj bezmezný obdiv.

Vývoj zástavby v obci Nové Dvory - autor Šárka Fričová 2009


Jak jsem již uvedla, historické záznamy o počtu obyvatel v obci bývají někdy spojené i se záznamem počtu domů (nebo gruntů)  a umožňují nám vytvořit si alespoň zjednodušený obrázek o vývoji zástavby obce. Doplníme-li uvedené informace ještě o zákresy charakteru obce na jednotlivých historických mapách, vyvstává před námi obraz vesnice  se svými proměnami hned za celá století.

05 října 2014

Major Zeman v Doksanech


V 11. díle seriálu s názvem "Křížová cesta", při honbě za agentem Bláhou a při vyšetřování krádeže uměleckých památek, zavítal major Zeman i do kláštera v Doksanech. Zde se přesvědčil o zákeřnosti a zlolajnosti církve, odhalil místní lumpy, nicméně agent Bláha mu zase utekl...

Seriál se natáčel v roce 1976, tedy cca rok poté co neznámí zloduchové vyloupili doksanský kostel. Škoda, že jim major Zeman nepřišel na stopu a cenná umělecká díla mezi než patřila i vzácná ikona Madonny doksanské - prastaré kopie obrazu Vladimírské matky Boží, se již nenašla.

Více zde - Major Zeman v Doksanech


Statek u Jelitů

Statek č. 3 "U Jelitů" - patříval rodině Tachecích než z něj místní JZD udělalo prasečák. Zde se můžete podívat, jak to dopadlo.

Pohlednice z roku 1929


03 října 2014

Chvalín - pohlednice a fotografie


(cca 1929) Chvalínská náves s kapličkou sv. Jana Nepomuckého z roku 1725. Vpravo dnes již neexistující statek čp. 13, který patřil rodině pana Václava Mouchy, kterou místní bolševici v rámci "Akce Kulak" vystěhovali z obce.



(cca 1929) Další memento kolektivizace a jezeďáckého hospodaření je statek čp. 3 - "U Jelitů", který patřil rodině Tachecích. Zde se můžete podívat, co dokázala péče socialistického hospodáře a zub času.






02 října 2014

Nové Dvory pohlednice a staré fotografie

Unikátní pohled na střed obce.



Náves směr k Doksanům. Vlevo "Lípa svobody" a kaplička sv. Jana Křtitele, vybudovaná a dotovaná nákladem obce v roce 1822, zbouraná kolem roku 1970 (kapličku zboural pan Milan Soukup a materiál použil při stavbě rodinného domu). Zajímavý je letopočet ve štítu obytné budovy Jakešova statku - 1902.

Tento obrázek je výřez středu předchozí fotografie. Vpravo je hostinec "U husáků", dále dům č.p. 13 rodina Chládkova

26 září 2014

Historie národa českého v obrazech


Můj děda aktivně sportoval. Hrával kuželky v hospodě "U Husáků" a taky volejbal za družstvo Nových Dvorů. Asi ne nejhůř, protože mi po něm zůstala cena za II. místo z turnaje v Hrdlech. Dodnes se divím tomu, jak v druhém roce II.světové války, turnaj se konal  7.září 1941 - v neslavném období protektorátu Böhmen und Mähren, mohla být cenou publikace připomínající více či méně slavné okamžiky české národní minulosti. Jedná se vlastně o album pohlednic s obrazy s tématikou dějin českého národa. Jako dítě jsem v ní často listoval a proto její stav není dobrý. Přesto stojí za to podívat se díla českých malířů opatřená krátkými popisky.

 Historie národa českého v obrazech







25 září 2014

Klášter Doksany v období 30.leté války

Sepsal c.k, konservator František Beneš, uveřejněno v "Časopisu Musea království Českého pro dějepis hlavně český", ročník X., díl V., vydáno roku 1863, OCR a základní editaci provedl pCh)
Obrázky jsou ilustrační a pocházejí z publikace "Historie národa českého v obrazech", z roku 1941(!!!), kterou  jsem zdědil po svém dědovi. Ten ji dostal jako cenu za druhé místo ve volejbalovém turnaji  MNS. Hrdly - 7.září 1941

Nyní začíná pásmo utrpení třicetiletou válkou, jíž Doksanský klášter v plné míře užil. Jan Jiří, kurfirst Saský, spojiv se se Švédy předsevzal r. 1631 dobytí krá­lovství Českého, i vešel se svým vojskem do země. Bez nadání byli Sasové v Ústí, a rychle pokročili do Litoměřic a před klášter, který se před nimi zavřel. Vylámali brány, a střílejíce a divoce pokřikujíce vrazili do kláštera. Třesoucí se panny, nemajíce nikoho ku své obraně, utekly se do kostela a okolo velkého oltáře se shlukly. Převorka Kateřina Mayerhoferová strachem umřela, koadjutor Jan Althaus byl od žoldnéřův zajat, a domácí čeládka utekla a poschovala se. Hrubí němečtí vojáci obořili se na panny v kostele, bili je a prsteny s rukou jim násilně stahovali; pak vzavše kde co bylo koní a dobytka táhli dále ku Praze. Jediný lidštější důstojník zachránil ulekaný sbor panen od dalšího trýznění, a surové vojáky z kostela vyhnal. Koadjutor Althaus musel se na svobodu vykoupiti. 

19 září 2014

Vodní hrad Budyně nad Ohří

(text pochází kromě mých poznámek z knihy - Bernau B.;Borovsky F. - Cechy VII - Středohoří, vydané roku 1892 nakladatelstvím Jan Otto - tedy před rozsáhlou rekonstrukcí hradu, kterou v letech 1900 - 1913 provedl rod Herbersteinů, tehdejších majitelů panství. Proto je text velmi kritický k tehdejšímu stavu objektu)

Toť starobylá Budyně, pradávné panské sídlo nádhery milovných Hasenburků, dnes město dosti nepatrné, v němž  pouze barbarskou rukou zkomolené trosky velkolepého někdy hradu a několik náhrobků v kostele děkanském na slavnou nás upomenou minulost. Bývalať Budyně od nejstarších dob majetkem koruny České, a když král Vladislav ve prospěch syna svého Fridricha roku 1173. trůnu se vzdal, ponechal sobě právě panství Budyňské k výživě. Král Přemysl I. potvrdil zde r. 1218. kostelu v Litoměřicích výsadu Spytihněvovu, Přemysl II. pak poctil r. 1267. a 1270. Budyni svou návštěvou. Král Vácslav II. teprve propůjčil Budyni a území k ní náležející biskupu Míšeňskému Burkardovi k užívání; tento vysadil vsi k panství tomu příslušné právem zákupným, což nástupkyně jeho, polská kněžna Gryffina Sandecká, teta králova, smlouvou s osadníky uzavřenou obnovila a král sám roku 1302. potvrdil; tehdáž teprve asi Budyně za město jest povýšena. V listopadu roku 1310. přitáhl k Budyni král Jan, země České si dobývaje. Podruhé viděla Budyně dobrodružného krále toho před svými hradbami, když po zajetí Jindřicha z Lipé dne 26. října roku 1315. přátelé jeho válečně se pozdvihli, aby propuštění jeho na svobodu vynutili.
Na jaře roku 1316. Budyně královskými obležena a po tuhém boji, jehož se i měšťané Pražští vydatně účastnili, dobyta. Král Jan zastavil potom roku 1321. hrad a město Budyni Jindřichu z Valdenberka a Albertovi, purkrabímu z Lisníku, za 2200 kop gr. Pražských a o patnáct let později směnil ji, jak výše zpomenuto, za hrad Žebrák se Zbyňkem Zajícem z Valdeka. Osudy Budyně ve stol. XV. a XVI. souvisely úzce s osudy Hasenburka a tam stala se o nich zmínka.