Doksany klášter - Sala terrena

Sala terrena (italsky přízemní sál), nazývaná rovněž sala terrana nebo zahradní sál, je otevřená architektonická stavba charakteristická pro barokní palácové a zámecké zahrady.

Sala terrena je sál situovaný v přízemním podlaží, většinou v hlavní ose zámku nebo paláce, případně tvoří samostatnou stavbu. Jeho prostor je otevřen, klasicky arkádou o třech obloucích, do zahrady, která je ve stejné úrovni nebo přístupná několika stupni schodiště. Sala sloužila pro relaxaci, svačiny, koncerty apod. Bývá reprezentativně vyzdobena, například zařízena jako jeskyně a vyzdobena kašnami a fontánami.

  

V Doksanech je sala terrena součástí tzv. proboštské zahrady, která tvoří jakýsi výškový mezistupeň mezi objekty kláštera a anglickým parkem(dříve štěpnicí) na levé straně mlýnské strouhy. Proboštská zahrada byla ohraničena dnes téměř zničenou balustrádou a dominuje ji nádherný exemplář stromu ginko biloba - jinan dvoulaločný pod nímž jsou zbytky kašny s chrličem. Vzadu za lodžií spatříme dva krásné mohutné stromy - platan a buk.

Dlouholetý doksanský farář pan E.V. Balcárek píše ve svém spisku následující:
I poslední probošt doksanský Josef rytíř z Winkelburgu proboštem byl od r. 1754, zemřel 1797 na Strahově) pokračoval ve zvelebení Doksan podle vzoru svých předchůdců. V rozsáhlém parku,
nyní vkusně upraveném po způsobu anglickém, dal zbudovati zděnou lodžii (salla terrena) otevřenou 5 oblouky. Na třetím oblouku je ve štukové karluši monogram JWPD to jest Josef Winkelburg, probošt doksanský, s letopočtem 1746. Na klenbách jsou freskové obrazy, představující Krista, jak se zjevuje Máři Magdaleně v zahradě, a allegorie čtvera ročních dob (děti s ovocem, květinami a pod.)
Vchod do bytu správce zahrady na levo od schodiště opatřeného mřížovými dveřmi zdobí z pískovce vytesaní 2 ležící lvíčkové, nesoucí štítky s písmenami G a L, která připomínají zakládatele kláštera Gertrudu a krále Ludvíka.
Podél ramene Ohře která protéká parkem, dal Winkelburg postaviti balustrádu okrášlenou četnými sochami z pískovce, jež byly roku 1825 odstraněny a zničeny. Schůdky v balustrádě možno uzavříti malou kovanou mříži krásných palmetových tvarů. Větší mřížové dvéře na můstku přes rameno Ohře nesou proboštský znak s monogramem a letopočtem r. 1759.

   

Na fresce vlevo Kristus zahradníkem  a dva klášteřní znaky - proboštský a řádový. Většina výzdoby je bohužel zničená.

     

Prostor lodžie sloužil v průběhu let mnoha účelům - kdysi koncertům, zahradním slavnostem, v době nedávné jako sklad stavebního materiálu, stáj pro ovce a dnes tu najdeme fragmenty barokních soch.

   

Dva pohledy na nádherný strom jinan dvoulaločný, který patří k největším v ČR.

Siřejovice - zřícenina loveckého hrádku Windsor

Nedaleko Lovosic, mezi obcemi Keblice a Siřejovice oddělila od sebe dálnice D8 dvě čedičové vyvýšeniny. Té severněji položené se říká Humenský vrch(lidově Humberk) nebo také Kohoutov. Ač se jedná o skálu nepříliš vysokou, je z ní překrásný výhled na panoráma Českého středohoří a na krajinu okolo Litoměřic. Při povodních na Labi sloužil Humberk jako významný pozorovací punkt v krajině a na jeho rozervaný vrchol směřovaly např. v 2002 davy lidí. Svým tvarem připomíná vyhaslou sopku, kterou možná i kdysi byl. Dnes v jeho jícnu stojí stožár s anténami a celé okolí je zasekané odpadky z nedaleké dálniční čerpací stanice.

Humberk a čerpačka od Windsoru

Pohled na hrádek Windsor z Humberka a hrádek samotný.

Dušníky - srovnávací fotky

Jako další  cíl pro "srovnávačky" jsem si vybral nedalekou vesnici Dušníky. A hned jsem narazil na oříšek, protože celou řadu domů z pohlednic už zde nenajdete. 

Dušníkům chybí hlavně dřívější dominanta obce - Košťálův velkostatek č.p. 1, který za péče Státního statku Roudnice n.L. sešel natolik, že musel být zbourán a na jeho místo zaujaly řadové okály. Na spodním obrázku partie s bývalým zájezdním hostincem v němž jsou nyní obecní byty. Usedlosti napravo už dnes nenajdete. Za zeleným plotem je současná místní hospoda, do které však prý téměř  nikdo z místních nechodí..... 

Dušnická náves s požární nádrží. Celkem zachovalá část obce.

Budova školy z roku 1913. Spodní obrázek jsem příliš netrefil. Jedná se o domy č.p. 32 a 66, téměř naproti škole, více do centra obce. Oba jsou však dnes k nepoznání. Při nejbližší příležitosti opravím.

Pomník padlým ve dvou světových válkách. V roce 1949 tam takhle pěkně pózoval český vojáček. Toho pak místní soudruzi nahradili vojínem ruským - betonovým, jen špagin mají oba stejný. Pomník zřejmě časem prošel drobnou úpravou, kdy v rámci boje s kultem osobnosti byl odstraněn portrét masového vraha Džugašviliho a vzniklé místo zaplácnuto pěticípou hvězdou. Ale to jsou jen mé dohady...

Poutní místo Ostrém u Úštěku

Dnešní neobvykle teplé počasí vybízelo k výletu a tak jsem na svém skutříku vyrazil do krásného kraje okolo Úštěka. Po tradiční zastávce na sídle pražských arcibiskupů "hrádku" Helfenburk jsem po třech letech zavítal na obnovenou dominantu kraje, za kterou vděčíme liběšickým jezuitům. My co jsme prošli během školní docházky bolševicko-jiráskovským výkladem dějin si pod pojmem jezuita automaticky představíme pátera Koniáše pálícího české knihy a Havlíčkův epigram: Českých knížek hubitelé lití:  plesnivina, moli, jezoviti. Dnes už víme, že ne vše co řádoví bratři Tovaryšstva Ježíšova v Čechách vykonali bylo špatné a že ani Antonín Koniáš nebyl takový tmář a utiskovatel jak o něm psal Jirásek. Koneckonců i současný papež je bývalý jezuita. 

Kalvárie na vrchu Ostrém

Poutní areál, jehož počátky sahají do let 1704–1707 nechal vystavět pan Václav Růžička, hejtman zdejšího jezuitského panství se sídlem v Liběšicích. Za autora stavby bývá obvykle považován známý barokní architekt z nedalekých Litoměřic Octavio Broggio, avšak tato skutečnost není písemnými prameny doložena.

Přístupovou cestu k hoře lemují již od vsi Ostré výklenkové kaple křížové cesty z období baroka a klasicismu. Tato cesta ústí na terasu v západním svahu hory, která symbolizuje biblickou Zahradu getsemanskou. Zde se nachází torza barokních pískovcových soch klečícího Ježíše a apoštolů. Odsud stoupá na vrchol monumentální pískovcové schodiště. To je členěno dvěma podestami s výklenky osazenými pozůstatky dalších barokních soch. Na vrcholové plošině se nachází skupina tří kaplí, symetricky uspořádaných. Obě boční kaple (kaple Nalezení, kaple Povýšení svatého Kříže) mají zcela totožný věžovitý tvar. Silueta obou věží je výraznou a zdaleka viditelnou dominantou Úštěcka. Uprostřed mezi nimi se nachází přízemní, podélná kaple Božího hrobu.

V roce 2005 se poutního areálu ujala "Společnost pro obnovu památek Úštěcka". Ta si dala za cíl zabránit postupující devastaci a zachovat toto přitažlivé místo pro další generace. Příležitostně se zde pořádají i kulturní akce (např. Divadlo na schodech). Změny k lepšímu jsou zde patrné každým rokem. V roce 2011 byla zcela obnovena křížová cesta včetně obrazové výzdoby.(zdroj wikipedia)

Výjevy z křížové cesty. Podle wikipedie jich bývá 14. Buď jsem jednu kapličku minul nebo jich mají na Ostrém o jednu méně... :-)

Fotografie ze září 2011, kdy probíhala rekonstrukce poutního místa

Jak to bylo s osadou Mury

Osada Mury se nacházela nedaleko Hostěnic, starodávného sídla tzv. Skrčků, kteří  své jméno  získali podle způsobu pohřbívání (skrčené kostry) a žili v této oblasti v období okolo 2000 let před Kristem. První zmínky o Hostěnicích se datují do 9.století  do doby bájného knížete Hostivíta.  Ve vsi odbočuje z řeky Ohře takzvaný „Brozanský náhon“ , který se vine krajinou, prochází obcí Brozany, kde pohání turbinu elektrárny a vrací se zpět do řeky pod bývalým cukrovarem v Doksanech.  Území mezi řekou Ohře a náhonem se od pradávna říká Ostrov sv. Klimenta. Již samo jméno tohoto světce naznačuje kult prvých slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, kteří prý přinesli ostatky sv. Klimenta - patrona kameníků a ochránce před vodním živlem, do českých zemí.

  Na tomto ostrově ležela kdysi  osada s tajemným jménem Mury, které se snad odvozovalo od latinského murus, zeď. Toto vysvětlení velmi pohoršovalo české obrozence, kteří  původ pojmenování  osady raději spatřovali ve slovanské bohyni Moraně – Můře. Pravdu se dozvíme jen ztěží.

V Doksanech chátrají už i kulisy

To že areál bývalého kláštera v Doksanech je v katastrofálním stavu je jasné každému kdo jej navštíví. O tom jak se stát o tuto cennou památku stará se objevují články v různých periodikách i na internetu. Jako příklad zde uvádím dva takové články:
• Poněkud hladová péče o památky - Zpráva o klášteře v Doksanech
• Chátrající památky: Jak stát zničil klášter v Doksanech

Krátce po roce 1989 se zdálo, že se v Doksanech blýská na lepší časy. Do kláštera se vrátily sestry premonstrátky a díky jim bylo opraveno Státním statkem Brozany totálně zdevastované severní křídlo hospodářských budov, které dnes premonstrátkám slouží jako nový konvent. Více zde - Rekonstrukce kláštera řádem premonstrátů. 

Do řádového vlastnictví se tak vrátila kromě klášterního kostela Narození Panny Marie tato nově opravená část a také budova bývalého provizoriátu dnes sloužící jako fara. I zbylým částem areálu, který zůstal památkářům, byla vlivem výše popsaných změn věnována větší pozornost. Konečně se někdo začal starat o rozsáhlý anglický park, prostředí kláštera se zdálo býti čištejší a upravenější.
Nové střechy se dočkala stodola směrem k cukrovaru, nicméně ta vedlejší již předtím spadla. Novou střechu dostala i hájovna v rohu parku. Běžte se na ni podívat dnes. Pokud nedojde v brzké době k drobné opravě, příjde vniveč celá draze rekonstruovaná střecha. Copak to správa zámku nevidí?

Oprava, která by dnes stála pár tísíc bude brzy stát statisíce. Takhle hospodaří český stát,
 resp. Národní památkový ústav.

Dále se začalo pracovat na opravě mansardové střechy sýpky, která byla skutečně v havarijním stavu. Dnes má sýpka střechu novou, jak ale tyto opravy probíhaly je kapitola jiná. I nezasvěcený člověk pochopí, že když někde půl roku stojí lešení a nic se na něm neděje, je něco špatně.  

Samostatnou kapitolou je pak působení filmařů. To co se zprvu zdálo  jako zajímavá atrakce, dnes nabývá spíše charakter smetiště. A tak vedle rozpadajícího se pivovaru náhodný návštěvník jako první věc spatří omšelé hnijící kulisy z kdoví kolikáté přiblblé verze Tří mušketýrů.  Kolem barokního mariánského sloupu vede zablácená cesta pro auta. Skutečný šok pak zažije návštěvník na druhém nádvoří, které prakticky nepozná a bude mít problém vůbec najít kostel. Navíc je tento prostor z větší části nepřístupný. Podle mých informací nejsou prostředky inkasované NPÚ za pronájem areálu filmařům nijak závratné  a navíc nikde není psáno, že skončí zpátky zde v Doksanech a ne ve vánočních odměnách vedení památkářů. Možná by se doksanskému klášteru bez filmařů chátralo když ne lehčeji, tedy alespoň důstojněji....

Kulisy z Tří mušketýrů začínají připomínat zchátralé budovy kláštera

Fotogalerie z rekontrukce části konventu řádem premonstrátů

Rekonstrukce severního křídla započala v roce 1998. Kolaudace proběhla koncem roku 2002.

Stav severního křídla před rekonstrukcí.

Po kolaudaci části kláštera otevřely sestry premonstrátky nově opravené prostory veřejnosti v rámci "Dne otevřených dveří" - 28.12.2002