Libotenice - kostel sv. Kateřiny

Jezeří - zámek u Horního Jiřetína

Tak tomuto zámku se kdysi přezdívalo "Perla Krušných hor". Až do té doby, než se vesla chopili bolševici. Soudruzi po válce nejprve vyhnali rod Lobkowitzů, za nichž bylo Jezeří významným kulturním a společenským centrem a do zámku povolali armádu, načež ho po pár letech zanechali svému osudu, neboť se předpokládalo, že stejně dříve či později skončí pod lopatky velkorypadel uhelného dolu.

 Přestože těžba uhlí dala zaniknout Dřínovskému jezeru, nad nímž se zámek vyjímal (odtud Jezeří) a mnoha dalším lidským sídlům, Jezeří se kupodivu podařilo přežít, byť ve stavu žalostném. Obrovský park s jezerem vzal za své a budova zámku byla natolik zdevastována, že si na jeji obnovu po revoluci netroufali ani Lobkowitzové, kteří ho poté co jim připadl v rámci restitučního řízení prodali zpět státu za symbolickou jednu korunu. A přestože se už mnoho věcí podařilo vylepšit, a dokonce část areálu otevřít veřejnosti, celková obnova tohoto monumentálního objektu s 240 místnostmi potrvá několik desetiletí.                              Fotogalerie Jezeří - zámek u Horního Jiřetína

Tři předválečné pohledy - Schloss Eisenberg

    

Zippel anóbrž Čepel

Potok Čepel, dříve Zippel nebo také Ziple či Klenečský potok pramení se na bývalém panství Roudnickém na pěkné, rozlehlé planině okolo Řípu jihovýchodně u vsi Vodochod. Sprvu teče k severu, zvlažuje vsi Vodochody a Straškov, kroutí se pak k severovýchodu, pojímá potůček od Vraškova přicházející, teče přes Kleneč, Podlusky, Chvalín a Novou Ves, konečně v Doksanech pod býv. klášterním mlýnem do Ohře padá.       

František Beneš, c. k. konservator

Tekutý kapřík 2014

Již tradiční vánoční akce "Tekutý kapřík" se letos zúčastnil poněkud nižší počet účastníků než bylo zvykem v posledních letech a navíc "haprovala" kulturní část programu. Obvyklý cíl - doksanský park je totiž v současnosti znovu znepřístupněn návštevníkům a oproti jiným rokům byl letos nedobytný i kostel.  A tak se největším šlágrem této štědrodenní  vyvětrávací akce stal Staropramen 13st. a Jóžinova alpská klobásovka.

Sraz u křížku

Dolánky - kostel sv.Jiljí

DOLÁNKY /Litoměřice/ - Umělecké památky Čech - Academia Praha 1977
- fotografie pořízeny v prosinci 2002 - fotogalerie zde

Na obrázku fara, v pozadí kostel sv. Jiljí a napravo zvonice u kostela

Vesnice starobylého původu pod severozáp. svahem vrchu Skála sev. od Doksan, na pravém břehu Ohře; pův. jméno Dolany připom. r. 1290 a poč. 14. stol. také v českém dodatku zakládací listiny litoměřické kapituly z r. 1037. Náves ulicová, na již. straně návrší s kostelem na hřbitovem, farou a zvonici, kam vede dlouhé schodiště. DOMY; Čp. 21- empír., do dvora klenutá brána s pilastry. trojúhelníkovým štítkem a "sluncovými" vraty; čp. 22 - seces. štít. průčelí se štuk. doplňky ornamentál. i figurálními.

Česká mše vánoční v Doksanech

Malá ukázka z České mše vánoční - Doksany 20.12.2014

a navíc pár koled

...doporučuji přehrát v HD rozlišení

Brozany - srovnávací fotografie

Hned první fotka se mi trochu nepovedla, vynechal jsem levou stranu, což brzy opravím. 

Dříve dominantní poštu dnes kromě dopravního značení cloní lípa s pomníkem padlých a starobylá tvrz se na svém vršku přetlačuje o místo s rodinným domem, který navíc brání výhledu na větší část Brozan. Stejně nevábně působí i jakési betonové monstrum ve svahu pod domem. Starý dům na náměstí nahradily za éry socialismu budovy nákupního a zdravotního střediska. 

Budova dnešního archívu se za více jak sto let příliš nezměnila, podobně jako statek Syrových, který sice jako většina vesnických usedlostí přišel o klenutou bránu, ale jinak si je stále podobný.

Tuto fotku uvádím jen pro úplnost. Jak patrno původní obrázek byl pořízen z druhé strany budovy mlýna, kam nemám přístup. I tak je vidět, jak zprvu dřevěný objekt mlýnského náhonu nahradila zděná budova dnešní elektrárny.

pokračování příště

Brozany nad Ohří - historie městyse

Tento materiál jsem si vypůjčil z dokumentu "Strategický rozvojový plán městyse Brozany nad Ohří - revize", který podepsán samotným starostou je volně dostupný na netu. Jak jsem doma při četbě zjistil, pan starosta nebo úředníci obecního úřadu si tento text pro změnu vypůjčili z knihy pana Pavla Toufara - Tajemnou českou krajinou, nakl. REGIA 2001, kterou mám náhodou doma. Ač je přepis doslovný, historii nikdo zřejmě nepřikládá zvláštní význam, neboť se nepřišlo na to, že v textu je na několika místech změněno jméno obce Brozany za Břežany(zřejmě vlivem automat. oprav po OCR) :-)) "Kdo by to čet, že jo?" Nicméně, ze mě známých popisů dějů historických na téma Brozany se mi zdá tento poměrně jednoduchý a jasný a proto ho zde uvádím.

Doksany klášter - Sala terrena

Sala terrena (italsky přízemní sál), nazývaná rovněž sala terrana nebo zahradní sál, je otevřená architektonická stavba charakteristická pro barokní palácové a zámecké zahrady.

Sala terrena je sál situovaný v přízemním podlaží, většinou v hlavní ose zámku nebo paláce, případně tvoří samostatnou stavbu. Jeho prostor je otevřen, klasicky arkádou o třech obloucích, do zahrady, která je ve stejné úrovni nebo přístupná několika stupni schodiště. Sala sloužila pro relaxaci, svačiny, koncerty apod. Bývá reprezentativně vyzdobena, například zařízena jako jeskyně a vyzdobena kašnami a fontánami.

  

V Doksanech je sala terrena součástí tzv. proboštské zahrady, která tvoří jakýsi výškový mezistupeň mezi objekty kláštera a anglickým parkem(dříve štěpnicí) na levé straně mlýnské strouhy. Proboštská zahrada byla ohraničena dnes téměř zničenou balustrádou a dominuje ji nádherný exemplář stromu ginko biloba - jinan dvoulaločný pod nímž jsou zbytky kašny s chrličem. Vzadu za lodžií spatříme dva krásné mohutné stromy - platan a buk.

Dlouholetý doksanský farář pan E.V. Balcárek píše ve svém spisku následující:
I poslední probošt doksanský Josef rytíř z Winkelburgu proboštem byl od r. 1754, zemřel 1797 na Strahově) pokračoval ve zvelebení Doksan podle vzoru svých předchůdců. V rozsáhlém parku,
nyní vkusně upraveném po způsobu anglickém, dal zbudovati zděnou lodžii (salla terrena) otevřenou 5 oblouky. Na třetím oblouku je ve štukové karluši monogram JWPD to jest Josef Winkelburg, probošt doksanský, s letopočtem 1746. Na klenbách jsou freskové obrazy, představující Krista, jak se zjevuje Máři Magdaleně v zahradě, a allegorie čtvera ročních dob (děti s ovocem, květinami a pod.)
Vchod do bytu správce zahrady na levo od schodiště opatřeného mřížovými dveřmi zdobí z pískovce vytesaní 2 ležící lvíčkové, nesoucí štítky s písmenami G a L, která připomínají zakládatele kláštera Gertrudu a krále Ludvíka.
Podél ramene Ohře která protéká parkem, dal Winkelburg postaviti balustrádu okrášlenou četnými sochami z pískovce, jež byly roku 1825 odstraněny a zničeny. Schůdky v balustrádě možno uzavříti malou kovanou mříži krásných palmetových tvarů. Větší mřížové dvéře na můstku přes rameno Ohře nesou proboštský znak s monogramem a letopočtem r. 1759.

   

Na fresce vlevo Kristus zahradníkem  a dva klášteřní znaky - proboštský a řádový. Většina výzdoby je bohužel zničená.

     

Prostor lodžie sloužil v průběhu let mnoha účelům - kdysi koncertům, zahradním slavnostem, v době nedávné jako sklad stavebního materiálu, stáj pro ovce a dnes tu najdeme fragmenty barokních soch.

   

Dva pohledy na nádherný strom jinan dvoulaločný, který patří k největším v ČR.

Siřejovice - zřícenina loveckého hrádku Windsor

Nedaleko Lovosic, mezi obcemi Keblice a Siřejovice oddělila od sebe dálnice D8 dvě čedičové vyvýšeniny. Té severněji položené se říká Humenský vrch(lidově Humberk) nebo také Kohoutov. Ač se jedná o skálu nepříliš vysokou, je z ní překrásný výhled na panoráma Českého středohoří a na krajinu okolo Litoměřic. Při povodních na Labi sloužil Humberk jako významný pozorovací punkt v krajině a na jeho rozervaný vrchol směřovaly např. v 2002 davy lidí. Svým tvarem připomíná vyhaslou sopku, kterou možná i kdysi byl. Dnes v jeho jícnu stojí stožár s anténami a celé okolí je zasekané odpadky z nedaleké dálniční čerpací stanice.

Humberk a čerpačka od Windsoru

Pohled na hrádek Windsor z Humberka a hrádek samotný.